PRAHA/LONDÝN (EcoMonitor) - Vysokointenzivní sonary ohrožují život velryb a delfínů, jejichž přežití závisí na zvuku, oznámila vědecká zpráva o výzkumu provedeném v rámci Programu OSN pro životní prostředí. Tato studie vůbec poprvé oficiálně vědecky podpořila obavy ochránců životního prostředí, kteří tvrdí, že za rostoucí počet hromadných velrybích sebevražd mohou vojenské manévry, napsal deník Independent.

"Známe dobře ostatní hrozby, jako je nadměrný rybolov, lov kytovců a znečištění, novou hrozbou je ale také přibývající množství podvodních sonarů," řekl Independentu Mark Simmonds ze Společnosti pro ochranu velryb a delfínů. "Jejich nízkofrekvenční zvuky se šíří stovky, ne-li tisíce kilometrů daleko od zdroje." Koalice ochranářských organizací, založená mimo jiné Jean-Michelem Cousteauem, synem známého oceánologa, v říjnu podala kvůli užívání sonaru žalobu na americké vojenské námořnictvo (US Navy).

Zkoumáním těl sedmi velryb, které v roce 2002 uhynuly poblíž ostrova Gran Canaria, bylo zjištěno, že utrpěly mrtvici a poškození vnitřního ucha. Odborníci tvrdí, že to způsobily vysokointenzivní nízkofrekvenční sonary používané v oblasti. Neexistuje žádná zákonná norma pro hluk v oceánech. Vlády západních států však tvrdí, že pro stanovení zákonných limitů potřebují rozsáhlejší vědecký výzkum, píše deník.

Australské ministerstvo obrany přiznalo, že použilo dvě minolovky s vysokofrekvenčním sonarem ke hledání 360 let starého vraku holandské lodi poblíž Marion Bay, kde minulý týden uhynulo 110 kulohlavců černých. Úřady však za jejich úhyn odmítají převzít zodpovědnost. Podle nich uvízla první skupina kulohlavců na pobřeží již v době, kdy lodě kotvily poblíž Hobartu, hlavního města Tasmánie, což je od Marion Bay dost daleko. "Pozdější výskyt dvou lodí v oblasti, kde došlo k úhynu, je věcí čistě náhodnou," řekl podle Independentu mluvčí australského ministerstva obrany.

Ochránci přírody tvrdí, že zvuky sonaru mohou poškodit navigační systém velryb a delfínů. Podezření padá také na podvodní seismické testování, které provádějí společnosti těžící ropu a plyn. Nejbližší průzkumné práce však v té době probíhaly 440 kilometrů severně od Marion Bay. Tasmánie je jedním z míst světa s největším počtem hromadných sebevražd velryb. Marion Bay je přímo přitahuje. Například v roce 1998 zde zahynulo 110 kulohlavců a o šest let později zemřelo poblíž, na pobřeží ostrova Maria, 115 kulohlavců a delfínů skákavých. Úřady zabývající se ochranou přírody tvrdí, že úhyny mohou být způsobeny tím, že zvířata ztratí orientaci v topografii oblasti. Mark Pharaoh z tasmánského úřadu Parks and Wildlife Service řekl: "Nejběžnější je představa, že pro kytovce je příliš složité se v těchto končinách orientovat." Názor další pracovnice úřadu, Ingrid Albionové, zní: "Jeden ze skupiny se dostane do potíží, ztratí se a přivolá k sobě zbytek skupiny."

Vědci z Tasmánské univerzity přemýšlejí nad hypotézou, že úhyny kytovců mohou být propojeny s desetiletým cyklem zvýšené intenzity větrů nad Jižním oceánem. Další teorie vysvětlují úmrtí kytovců změnami magnetického pole Země nebo pronásledováním kosatkami. Ochránci zvířat už mnoho let lobbují za omezení používání sonaru, tvrdí, že zvukové vlny zvířata dezorientují a způsobují jim krvácení z očí a uší. Mark Simmonds dodává: "Tyto informace by se měly brát vážně, protože tato zvířata zvuk potřebují k navigaci, hledání potravy, komunikování mezi sebou a páření." Podle zprávy vydané vědeckým výborem Mezinárodní velrybářské komise je souvislost mezi sonarem a úhynem kytovců velmi přesvědčivá, dodává Independent.

Podle článku Daniela Howdena v deníku Independent ze dne 25. 11. 2005

Hana Hermová

Zobrazení zprávy pro tisk