PRAHA/KÁTHMANDU (EcoMonitor) - Projekt na využití bioplynu jako paliva ve venkovských oblastech Nepálu se ukazuje jako velmi úspěšná technologie, která by mohla pomoci řadě dalších zemí a zároveň představuje recept na snížení emisí skleníkových plynů. Projekt získal cenu Ashden Award pro trvale udržitelnou energii a měl by se začít používat v dalších zemích Asie a Afriky.

Venkovská krajina v Nepálu.
Foto: United States Federal Government

Podle výpočtů se bioplyn získávaný z chlévské mrvy ve venkovských oblastech používá asi ve 140 000 domácnostech na vaření. Díky tomu se ušetří 400 000 tun palivového dřeva, 800 000 litrů petroleje a také se do ovzduší nedostane 600 000 tun skleníkových plynů. Projekt s názvem Program podpory bioplynu, Nepál (BSP) se rozšířil do 66 správních oblastí ze 75 v celém Nepálu. A to vše v době, kdy je většina rozvojových projektů zastavena kvůli povstání, které od roku 1996 probíhá proti vládě ze strany maoistických bojovníků.

Díky projektu BSP by mohla země prodávat svoje úspory skleníkových plynů průmyslovým zemím. Ty si mohou kupovat „kredity“, které kompenzují nebeyepečný dopad skleníkových plynů vypouštěných v jejich vlastní zemi. Každé zařízení BSP na bioplyn dokáže ušetřit 4,6 tuny skleníkových plynů za rok. Nejdůležitější je, že bioplyn šetří palivové dříví, ze kterého by do ovzduší uniklo velké množství oxidu uhličitého. Ale i to, že se spaluje metan ze zemědělského hnoje, který je daleko agresivnějším skleníkovým plynem, má pozitivní dopady. Díky hořákům vařičů vznikne kvalitní hnojivo, které nemá žádný negativní dopad na klima. „Díky bioplynu se už nemusíme motat v kruhu, kdy stromy, které zachycují CO2, jsou pokáceny a spáleny jako palivo ze kterého se zase skleníkové plyny uvolňují,“říká Sundar Bajgain, výkonný ředitel BSP.

Za další tři roky by v Nepálu mělo být 200 000 bioplynových zařízení a o obchod s emisemi projevili zájem Nizozemci. Nicméně Nepál nejdřív musí podepsat Kjótský Protokol. I když politické dohody jdou jen velmi pomalu, technologie se šíří naopak velmi rychle. Jde totiž o velice jednoduchý, přírodní proces. Hnůj se uloží do nádrže a ven vychází plyn. Díky bakteriím, které pocházejí ze kravského žaludku, se hmota rozkládá v prostředí bez přístupu vzduchu. Kvůli nepřítomnosti kyslíku z kravského hnoje smíchaného s vodu vznikne plyn, který se skládá ze 70 % z metanu a zbytek tvoří oxid uhličitý. Získaný kal se odvádí do kompostovacích jam a plyn, který se drží v nádržích nahoře, se vede potrubím do kuchyňských sporáků.

Podle BSP přispívá využívání bioplynu k lepším životním podmínkám venkovských žen, které jinak trpěli nejrůznějšími dýchacími obtížemi kvůli nekvalitnímu spalování dřeva. Díky finanční injekci z Ashden Award se bioplynové nádrže mohli vyzkoušet i v oblastech vysoko v horách a výsledky jsou slibné. Navíc se díky podpoře holandské rozvojové agentury SNV zkouší vužití bioplynu i v Bangladéši, Vietnamu, Kambodže a v některých zemích v Africe. Podle textu BBC Online News 22. 09. 2005.

Hugo Charvát

Zobrazení zprávy pro tisk