PRAHA (EcoMonitor) - O Šumavský národní park se opět více začali zajímat politici i média. V čerstvě zpracované koncepci Národního parku Šumava se totiž objevily návrhy na nové vymezení zón přísné ochrany, v nichž by v podstatě měl platit bezzásahový režim, píší v článku nazvaném Volání divočiny v časopise Respekt biologové Jan Zrzavý a Martin Konvička.

Šumava.
Foto: Jan Regal

Proti nové koncepci se zvedla vlna kritiky ze strany lesnických sdružení, starostů šumavských obcí i regionálních politiků. Ti všichni se obávají, že nová koncepce přinese pěkným zeleným šumavským lesům, tak jak jsme na ně zvyklí, zkázu. K tomu, proč na Šumavě stromy postižené kůrovcovou kalamitou nekácet, skutečně neexistuje žádný objektivní důvod, stejně jako neexistuje žádný důvod, proč nezateplit Pražský hrad polystyrenem, píší autoři článku. V obou případech by však došlo ke ztrátě fenoménů, které jinde nelze nalézt.

Jaké jsou tedy výhody bezzásahovosti, které mnohým očividně unikají? I na chráněné přírodě se totiž dá vydělávat. "Vyrazí-li někdo do národního parku, předpokládá, že tam najde divočinu řídící se vlastními zákony. Pro tohle mnozí lidé neváhají křižovat kontinenty, trpět nepohodlím, a zejména platit," píší Jan Zrzavý a Martin Konvička. Bezzásahová příroda ovšem musí být na dostatečně velkých plochách. Že turistický potenciál bezzásahové Šumavy není zdaleka vyčerpán, dokazuje příklad sousedního Bavorského lesa, který při poloviční rozloze a přes mnohem vyšší ceny přiláká podstatně víc návštěvníků.

"Husté a stinné smrčiny jsou na Šumavě stejně umělým výtvorem jako pšeničná pole o něco níž," píší Zrzavý a Konvička. Je to umělá pseudotajga, násilím udržovaná ve středových stádiích přirozeného procesu. Není proto divu, že se v těchto umělých smrčinách samovolně spouští obnova porostů sibiřského typu. "Lesy se pak neobnovují na malých ploškách po pádu jednoho či několika starých stromů, nýbrž v grandiózním měřítku," píší autoři. "Požáry, vichřice či dřevokazové způsobí, že stejnověký a jednodruhový starý les velkoplošně zkolabuje a je nahrazen stejnověkým a jednodruhovým mladým lesem."

Šumavské lesy byly dříve mnohem řidší. Bylo zde mnohem víc světlin, potočních niv, doupných stromů a mrtvého dřeva v nejrůznějším stupni rozkladu, píší Jan Zrzavý a Martin Konvička. Právě na této mozaice však závisí většina vzácných lesních živočichů, například datlík tříprstý a tetřev. Bezzásahový režim Šumavu pochopitelně změní. V konečném důsledku však s vysokou pravděpodobností nebude znamenat zánik lesa. "Nebudou-li Šumavané zcela neschopní, měla by je malá česká divočina uživit rozhodně líp, než úmorná drvoštěpská dřina či točení klikou od lanovky, k čemuž je hodlá odsoudit lokální politická reprezentace," uzavírají svůj článek v Respektu Jan Zrzavý a Martin Konvička. Podle článku Volání divočiny v časopise Respekt 37/05

Hanka Hermová

Zobrazení zprávy pro tisk