TORONTO/PÍSEK (Ecomonitor) - Pouhá přítomnost predátora může představovat pro larvy vážek tak velký stres, že obrazně řečeno zemřou strachy, a to i v případě, kdy predátor nemá možnost je přímo ohrozit, píše ScienceDaily.

„To, jak se kořist vyrovná se svým strachem z toho, že bude ulovena a snědena, je důležitým tématem ekologie,“ říká evoluční biolog Locke Rowe, který studii vedl. Spolu se svými kolegy z univerzity v Torontu se snažil rozlousknout oříšek ekologických otázek vztahu dravec-kořist, respektive odpovědi kořisti na přítomnost svého predátora a stres s tím spojený. Podle Roweho je možné závěry studie o stresu možné aplikovat prakticky na všechny živé organismy. Přispějí do budoucna modelování vlivu nebezpečných a stresujících podmínek.

Vědci umístili larvy vážky Leucorrhinia intacta do akvárií, z nichž polovina byla rozdělena síťkou, za kterou se skrývali jejich predátoři. Larvy vážek je tedy mohly vidět i cítit, ale nebyly v přímém dosahu ryb. „Hmyz v blízkosti rybího predátora měl míru přežití 2,5–4,3krát menší než hmyz, který nebyl stresu z predátora vystaven,“ popisuje svá zjištění Locke Rowe. V navazujícím experimentu sledovali výzkumníci mortalitu larev při metamorfóze do dalšího stadia. Larvám, které byly vystaveny přítomnosti predátora, se z 11 % nepodařilo proměnit do dospělé podoby, zatímco larvy z druhé skupiny měly úmrtnost jen 2 %.

„Ukázali jsme, že stresující podmínky, jako je přítomnost predátora nebo jiné stresující okolnosti, jsou mnohem nebezpečnější, než by se zdálo. Strach, že mohu být sežrán, může být vposledku nebezpečnější než například infekce, která skutečně zabíjí,“ říká Locke Rowe.

Článek byl uveřejněn 27. 10. 2011 na serveru ScienceDaily pod názvem „Insects Are Scared to Death of Fish“.

Radomír Dohnal

Zobrazení zprávy pro tisk