 |
|
|
Jedním z druhů ohrožených vyhynutím je i panda velká (Ailuropoda melanoleuca).
Licence: Volné dílo (public domain)
|
|
| Foto: Jeff Kubina/Wikimedia Commons |
Na seznamu ohrožených druhů je asi 45 tisíc druhů. V poslední době se z mnoha stran vznesly obavy, že za sestavením seznamu stojí nespolehlivé metody. To by mohlo znamenat, že čas, peníze a úsilí věnované záchraně ohrožených druhů může směřovat k záchraně těch, jimž vyhynutí nehrozí. Naopak tam, kde je toto nebezpečí vysoké, mohou být opatření nedostatečná.
Červená kniha ohrožených druhů, která je vlajkovou lodí Mezinárodní unie pro ochranu přírody (International Union for Conservation of Nature – IUCN), nejen pozvedla podvědomí o nebezpečí vyhynutí některých zvířecích druhů, ale také poskytuje údaje pro studie o stavu životního prostředí. Slouží i jako nástroj lobbingu, který se používá při tlaku na vlády, aby dodržovaly mezinárodní dohody.
Mnozí se v současné době táží po kvalitě seznamu. „Seznam ohrožených druhů má být transparentní systém vysoké kvality, vytvořený vědeckými postupy. Ve skutečnosti tomu tak ale není,“ říká Matthew Godfrey z Wildlife Resources Commission v Severní Karolíně.
Kritéria, podle nichž byl seznam vytvořen občas podávají zvláštní výsledky. Například kareta obrovská je zapsána jako ohrožená, přestože její světová populace čítá přes 2 milióny. „Kareta obrovská nevyhyne,“ uvádí Bendan Godley z univerzity v Exeteru ve Velké Británi, a s tím souhlasí i skupina odborníků na mořské želvy. „To ovšem neznamená, že bychom jejich ochraně neměli věnovat pozornost – některé jejich populace jsou například vážně ohroženy kvůli sběru vajec. „Prostě nelze srovnávat jejich ohrožení s rizikem, kterému čelí například papoušci, kteří žijí na malém ostrově, kde probíhá odlesňování,“ dodává.
Podobné pochybnosti vládnou ohledně mnoha dalších druhů, jenž na seznamu jsou. Vorvaň a dalších pět mořských želv, kteří jsou v kategorii vysokého nebezpečí vyhynutí, tam byli umístěny na základě „zvláštních“ kritérií, ve skutečnosti je prý jejich světová populace velká a schopná přežití.
Toto je základní slabina Červené knihy ohrožených zvířat, řekl Grahame Webb z Univerzity Charlese Darwina v australském Darwinu, který navrhl přidat další kategorii, která by upozorňovala na snížení počtu příslušníků druhu v přírodě, ale nespecifikovala by je jako na pokraji vyhynutí.
Dalším problémem je, že kritéria, podle nichž jsou druhy na seznam zapisovány, jsou obtížně aplikovatelná na všechna zvířata. „Byla navržena především pro savce,“ říká Atte Komonen ze švédské zemědělské univerzity v Uppsale. „Tisíc slonů je populace, schopná přežití, ale 1000 brouků nikoli. Minimálně z důvodu, že těchto 1000 jedinců například žije na jednom stromě, jenž třeba může shořet. Řešením by mohlo být sestavit kritéria ohrožení pro zvláštní taxonomické skupiny,“ navrhuje Komonen, „v případě brouků spíše sledovat počet stromů než příslušníků druhu.“
„V praxi zapsání na seznam znamená zlepšení situace druhu. Lidé mu začnou věnovat pozornost a druhu se začne lépe dařit,“ říká Jon Paul Rodriguez z venezuelského institutu pro vědecký výzkum v Caracasu, který je zástupcem předsedy komise IUCN pro přežití druhů.
Přestože IUCN často zdůrazňuje, že Červená kniha ohrožených druhů by neměla sloužit jako jediný nástroj ke stanovení priorit při ochraně zvířat, často tomu tak je. Znamená to, že se mnohdy utrácejí peníze tam, kde to není zapotřebí.
Adrian Newton z Centra pro ochrannou ekologii a změnu životního prostředí (Centre for Conservation Ecology and Environmental Change) bournemouthské univezity v britském Poolu, mimo jiné uvedl, že by seznam neměl být použit ke zhodnocení úspěchů při plnění cílů Úmluvy o biologické diverzitě (Convention on Biological Diversity), jejichž splnění bylo stanoveno do roku 2010.
Podle článku Rachel Nowakové 'Flawed' Red List putting species at risk, který vydal server Newscientist.com dne 11. března 2009.
Kamila Pletánková