 |
|
| Suchá neúrodná půda - častý výsledek klimatických změn | |
| Foto: Multimediální knihovna evropské komise |
Srovnání uhlíkových stop obyvatel různých částí světa poskytuje zajímavé výsledky. Uhlíková stopa průměrného Američana je 20,4 tun za rok, tedy 2 000krát větší než uhlíková stopa průměrného obyvatele Čadu. Průměrný Brit pak za den vyprodukuje stejné množství oxidu uhličitého jako průměrný Keňan za celý rok.
V příštích letech budou obyvatelé rozvojového světa nuceni čelit celé řadě problémů, jejichž příčinou je právě globální oteplování. Tak například jedna šestina světové populace bude trpět nedostatkem vody zapříčiněným táním horských ledovců. Problémy s obživou v důsledku rozšiřování pouští zasáhnou jednu miliardu nejchudších obyvatel Země. Počet environmentálních uprchlíků by měl v důsledku eroze, zvyšování hladiny moří a degradace zemědělské půdy dosáhnout v roce 2050 počtu 200 milionů. Následkem zvýšení teplot o dva stupně Celsia bude 60 milionů Afričanů přímo ohroženo malárií. Do konce století pravděpodobně zemře 182 milionů obyvatel subsaharské Afriky na nemoci přímo zapříčiněné klimatickými změnami. V Asii pak ve stejném časovém horizontu přijde 94 milionů lidí o své domovy v důsledku povodní.
V souvislosti s klimatickými změnami se často hovoří o tzv. environmentální nespravedlnosti. Ekolog Richard Norgaard z Kalifornské univerzity v Berkeley vypočítal, že bohaté státy by za dopady na životní prostředí způsobené jejich vysokou mírou spotřeby měly státům rozvojového světa vyplatit 2,3 bilionu dolarů - částku, která by bohatě postačila na umoření dluhu rozvojových zemí (to činí v současné době 1,8 bilionu dolarů). Tato částka je do jisté míry podhodnocena, jelikož zohledňuje pouze problémy s ozonovou dírou a skleníkovými plyny, problémy v zemědělství, odlesňování, rybolov či přeměnu mangrovníkových mokřin, ale již nereflektuje škody způsobené válkami, ztrátu biodiverzity či úbytek sladké vody.
Klimatické změny však nepřinášejí problémy pouze obyvatelstvu rozvojového světa, potýkají se s nimi chudí i v různých částech rozvinutého světa. Například podle UNEP je 71 % obyvatel žijících ve velmi znečištěných oblastech Los Angeles Afroameričany oproti pouhým 24 % "bílého" obyvatelstva. Afroamerické děti ve Spojených státech mají v těle v důsledku života ve znečištěném prostředí třikrát častěji kritické množství olova.
Břímě klimatických změn spočívá na ramenou jednotlivců žijících v blahobytu, nikoli na celých bohatých národech. Důkazem toho může být i výsledek studie realizované australským Národním výzkumným institutem pro ekonomiku a průmysl. Podle něj vyprodukují bohatí, vysokoškolsky vzdělaní obyvatelé Austrálie za jeden rok mnohem více skleníkových plynů a emisí (58 tun na hlavu) než lidé s nižším příjmem (22 tun na hlavu). Americká studie J. Timmonse Robertse a Bradleyho C. Parkse nazvaná "A Climate of Injustice: Global Inequality, North-South Politics, and Climate Policy" dospěla k podobným závěrům - lidé s příjmem vyšším než 75 000 dolarů vyprodukovali téměř čtyřikrát více oxidu uhličitého než lidé s příjmem pod 10 000 dolarů. Podle Robertse a Parkse "lze s jistotou říci, že nejbohatší lidé světa vyprodukují tisíckrát více emisí než nejchudší lidé světa".
Jak již bylo uvedeno, výzkumy provedené v minulosti hovořily o tom, že naprostá většina skleníkových plynů je vyprodukována 20 procenty nejbohatších států. Přezkoumáním tohoto tvrzení se však zabýval ředitel Princetonského environmentálního institutu Stephen Pacala, který zjistil, že procento nejbohatších, nesoucích zodpovědnost za klimatické změny může být mnohem menší. Dle jeho propočtu je za produkci většiny skleníkových plynů zodpovědných pouhých 7 % z nejbohatších obyvatel světa, přičemž 500 milionů nejbohatších lidí má na svědomí produkci plných 50 % skleníkových emisí. Podle Pacaly je proto nutné používat novou, férovější rétoriku a přestat se zaměřovat na určité národy, ale zacílit přímo na jednotlivce.
Podle článku Rachel Oliverové na serveru CNN ze dne 18. 2. 2008
Martina Kollerová