PRAHA/NEW YORK (Ecomonitor) - Podle výsledků nových satelitních měření tají antarktické ledovce mnohem rychleji než před deseti lety, napsal National Geographic. Tento fakt lze dle Jonathana Bambera z University of Bristol považovat za důkaz toho, jak rychle Antarktida reaguje na globální oteplování.

Nové výzkumy přicházejí s alarmujícími výsledky - během deseti let se míra tání ledovců zvýšila o plných 75 %. To znamená, že oproti 112 gigatunám, o něž se ledovce zmenšily v roce 1996, ubylo o deset let později z plochy ledovců již 196 gigatun ročně. Největší ztráta ledové hmoty byla zaznamenána v oblasti severní Antarktidy a Antarktického poloostrova. Výsledky výzkumu pak popírají současné klimatické modely, podle nichž by se ledové plochy měly naopak zvětšovat v důsledku větší míry sněžení zapříčiněného globálním oteplováním. Pro tyto teze ale dle Bambera nebyly prostřednictvím satelitních měření nalezeny důkazy, uvedl National Geographic.

V rámci výzkumu bylo metodou radarové interferometrie, jejímž prostřednictvím je možné přesně popsat charakter změn ledovce i místo, kde konkrétní změny probíhají, sledováno 85 % plochy pobřeží Antarktidy. Tato měření ukázala, že nejznatelnější úbytky ledové plochy vykazují zejména rychle se pohybující ledovce a pánve. Podle Bambera je tání nejpravděpodobněji zapříčiněno tím, že je ledovec ohříván stále teplejší vodou oceánu. Vedoucí výzkumného týmu Eric Rignot z laboratoře tryskových pohonů NASA v kalifornské Pasadeně pak dodává, že klimatické modely naprosto opomíjejí změny v rychlosti pohybu ledovců, které mají na úbytek rovněž nezanedbatelný vliv. "Tání ledovců bude dále pokračovat a lze očekávat jeho další nárůst," dodává podle National Geographic Rignot.

Podle britského vědce Andrewa Shepherda z University of Edinburgh, který se zmiňovaného výzkumu neúčastnil, je dosti problematické určit, zda nyní ubývá více ledovcové hmoty, než tomu bylo před deseti lety, a stejně složité je i předpovědět stav ledovců do budoucna. Dle jeho přesvědčení je tomu tak proto, že není možné zcela přesně určit celkový úbytek ledovcové masy za uplynulé desetiletí. Jen těžko lze totiž odhadnout míru sněhových srážek, které na sledované území v daném období spadly a které stav ledovců významně ovlivňují. S tím Bamber do jisté míry souhlasí, nicméně je přesvědčen, že výzkum jeho týmu disponuje mnohem lepšími odhady sněhových srážek, nežli studie dřívější.

Největší problém při určování změn v rychlosti tání ledovců tedy představuje propočet sněhových srážek, a to zejména ve vnitrozemní oblasti Antarktidy, kde jsou srážky sledovány velice zřídka. Těmto měřením se však Bamberův výzkumný tým hodlá věnovat v blízké budoucnosti. Zároveň je v rámci zdokonalení poznatků třeba lépe zohlednit dynamickou povahu ledovců a jejich posunů, uvedl National Geographic.

Podle článku Masona Inmana v National Geographic ze dne 14. 1. 2008

Martina Kollerová

Zobrazení zprávy pro tisk