 |
|
| Fotovoltaické solární články jsou podle Jesse Ausubela nejlepší z obnovitlených zdrojů podle výkonu získaného na metr čtverečný půdy. | |
| Foto: Hugo Charvát/EkoList |
Jesse Ausubel, profesor věd o životním prostředí a ředitel Human Environment programme při Rockefellerově univerzitě v New Yorku , zjistil, že pokud by obnovitelné zdroje měly pokrývat významný podíl celosvětové spotřeby energie, musely by být obrovské plochy krajiny přeměněny na intenzivně obdělávanou zemědělskou půdu nebo zastavěny a zpřístupněny silnicemi.
Profesor Asubel došel ke svým výsledkům tak, že seřadil obnovitelné zdroje podle výkonu získaného na metr čtverečný půdy. Toto posouzení pak umožňuje přímo srovnat, jaký dopad mají jednotlivé způsoby výroby energie na okolní krajinu, píše Guardian. Analýza ukazuje, že ke způsobům nejvíce poškozujícím krajinu patří přehrady (0,1 W na metr čtverečný). Největší přehrada světa, čínské Tři soutěsky, zadržuje téměř 40 miliard metrů krychlových vody a zaplavila území, kde předtím žil více než 1 milion lidí. Pěstování biopaliv a větrná energie vyšly se svými 1,2 W na metr čtverečný z porovnání o něco lépe. Jako nejlepší se ukázaly fotovoltaické solární články se získaným výkonem 6 - 7 W na metr čtverečný.
Profesor Ausubel zkoumal, kolik půdy by potřebovaly obnovitelné zdroje k zajištění energie pro velké populace a porovnal to s výkonem jaderných elektráren. Zjistil například, že zachycením dešťových srážek a zatopením celé kanadské provincie Ontario by se dalo vyrobit 80 procent energie, kterou dnes do sítě dodává 25 jaderných elektráren. Pokud by větrná energie měla pokrýt energetickou spotřebu USA v roce 2005, musely by - za nepřetržitého větru - větrné farmy zabírat více než 780 000 kilometrů čtverečných půdy, stejnou rozlohu jako státy Texas a Louisiana dohromady. Z porovnání sluneční energie s jadernou vychází, že fotovoltaické články o rozloze 1 hektaru by vyrobily stejné množství energie jako jeden litr paliva v jádru reaktoru, uvádí Guardian.
Podle profesora Ausubela je účelem této zprávy zbořit "tabu" a hovořit o silně negativních aspektech obnovitelných zdrojů a jejich vlivu na krajinu. "Základním krédem ekologického chování je způsobovat minimální zásahy do krajiny. Měli bychom obhospodařovat méně půdy, méně kácet v lesích a lovit v oceánech méně ryb - poškozovat méně krajinu a ponechávat více prostoru přírodě. Avšak všechny tyto obnovitelné zdroje energie jsou neuvěřitelně invazivní a vůči přírodě agresivní. Možná jsou obnovitelné, ale nejsou ekologické," podle deníku řekl profesor.
Ve své zprávě Ausubel kritizuje také biopaliva. Na provoz každého z 700 milionů aut a jiných motorových vozidel na celém světě by totiž byly podle jeho odhadu potřeba 1 až dva hektary zemědělské půdy. "Z ekologického hlediska je to šílenství," řekl. Podle profesora Ausubela navzdory technickým a politickým obavám jsou jaderné elektrárny jako zdroje pro rozsáhlé aglomerace vůči životnímu prostředí nejšetrnější.
Podle článku Iana Samplea v deníku Guardian ze dne 25. 7. 2007
Hanka Hermová