1. Každý ze skleníkových plynů má jinou velikost odrazného faktoru v závislosti na vlnové délce záření. Celkový vliv na zadržování tepelného záření zpětně vyzařovaného Zemí do kosmu je (zjednodušeně) dán integrací koncentrací skleníkových plynů a jejich odrazných koeficientů. Odrazné koeficienty složitých uhlovodíků jsou až o několik řádů vyšší, než oxidu uhličitého a metanu. Přesto mají tyto dva jmenované plyny největší vliv na skleníkový efekt Země. Po přepočtu vlivu všech skleníkových plynů je možné přibližně určit, že od doby počátku průmyslové revoluce byl integrovaný skleníkový efekt zvýšen asi na dvojnásobek. Přírodní vlivy včetně periodických změn sluneční aktivity, zaznamenaných erupcí sopečných plynů apod. nestačí k tak velkému nárůstu koncentrace skleníkových plynů.
2. Vzhledem k relativně velkému skupenskému teplu tání vody je obrovské množství tepla vázáno v ledu. Led a sníh má kromě toho malou pohltivost tepelného a světelného záření. Proto zaledněné a zasněžené oblasti velmi zpomalují teplotní změny. Atmosféra a především hydrosféra se systémem hlubokomořské tepelné cirkulace je velmi složitý systém, který způsobuje protikladné lokální důsledky nárůstu skleníkového efektu. Lokálně se může i výrazně ochlazovat. Na rozdíl od Venuše, kde vlivem geologických a jiných faktorů skleníkový efekt dosáhl téměř saturovaného stavu s teplotou až 500 st. Celsia a na rozdíl od Marsu, kde naopak byl zcela potlačen a teplota planety silně kolísá s průměrem na mnohem nižší hodnotě, než odpovídá její vzdálenosti od Slunce, byl a stále ještě je (i když již méně) účinných regulátorem skleníkového jevu a celého klimatu - život. Fytoplankton, zelené rostliny, živočichové používající ke stavbě vápenných schránek kromě jiného oxid uhličitý, snížili jeho počáteční vysokou hodnotu a byly po stamilióny let zpětnou vazbou regulující koncentrace plynů v atmosféře, rozpuštěných v moři a koncentraci dalších látek. Spotřebou fosilních paliv, vápence a jiných surovin lidstvo v poměrně krátké době změnilo rovnovážný stav koncentrací. Pokud by teplotní změny v hydrosféře a především glaciosféře neměly setrvačnost desítek až stovek let, byly by důsledky změn koncentrace skleníkových plynů mnohem větší.
3. V historii Země docházelo k velkých změnám nejen v koncentraci plynů, ale i v poloze kontinentů, prodlužování délce dne a dalším zásadním faktorům. Po dopadu asteroidů několikrát vyhynula většina biologických druhů. Dnešní Země je v jedné skutečnosti jiná - nikdy v její historii (alespoň o tom nevíme) nebyla její souš tolik pozměněna pro potřeby jednoho biologického druhu - člověka. Také jeho počet vzhledem ke hmotnosti je nebývalý - na 1 obyvatele Země připadá pouze 2,4 hektaru souše, z níž polovina je obtížně obyvatelná (zalednění, pouště, hory). Příliš velká část souše je změněna v zemědělské oblasti, monokulturní lesy a plochu zastavěnou. To značně omezuje možnosti přizpůsobení biologických druhů změnám, jejich migraci, změn ekosystémů. Není pravda, že lidstvo je nezávislé na přírodě. Většina úrody by bez působení složitého ekosystému nebyla možná (ani u geneticky modifikovaných druhů) a půda nebo oceán by rychle ztratily biologickou produktivitu. Nejvyšší biologickou produktivitu (produkci živočišné a rostlinné biomasy) mají ekosystémy s nejvyšší biodiverzitou, nikoli monokultury. Pokud dojde ke zhroucení ekosystémů, bude velký problém uživit stávající počet lidí.
4. Suroviny a energetické zdroje jsou spotřebovávány mnohonásobně vyšší rychlostí, než jsou vytvářeny. Největší disproporcí je těžba některých rud, jejichž zásoby jsou odhadovány na desetiletí. Jejich ložiska vznikala geologickými pochody po dobu až stamiliónů let. Doprava surovin z jiných planet není reálná, jejich výroba recyklací odpadu a skládek je velmi nákladná. Kam chce civilizace stále růst?
5. Extenzivní růst neznamená automaticky růst kvality života.
"Nesmiřitelní" stoupenci různých názorových a zájmových směrů by měli nejprve shromáždit a analyzovat všechna dostupná fakta, kterých je mnohonásobně více, než těch několik základních, co jsem uvedl. Potom (možná) pochopí priority a způsoby řešení největších problémů. Řešení nemusí být příliš bolestné - pokud přehodnotíme kritéria úspěchu a kvality života. |