titulní strana > zpráva ecomonitoru
Guardian: Obnovitelné zdroje pohltí obrovské rozlohy krajiny
3. srpna 2007 02:02
PRAHA/LONDÝN (EcoMonitor) - Velké projekty obnovitelných zdrojů energie mohou způsobit obrovské škody na životním prostředí tím, že industrializují rozsáhlé plochy krajiny, napsal deník Guardian. Americký vědec varuje na základě analýzy, jaké rozlohy půdy jsou potřeba k výrobě významnějšího množství energie z obnovitelných zdrojů, například větrných farem, biopaliv a fotovoltaických solárních článků.

Sluneční panely
Fotovoltaické solární články jsou podle Jesse Ausubela nejlepší z obnovitlených zdrojů podle výkonu získaného na metr čtverečný půdy.
Foto: Hugo Charvát/EkoList

Jesse Ausubel, profesor věd o životním prostředí a ředitel Human Environment programme při Rockefellerově univerzitě v New Yorku , zjistil, že pokud by obnovitelné zdroje měly pokrývat významný podíl celosvětové spotřeby energie, musely by být obrovské plochy krajiny přeměněny na intenzivně obdělávanou zemědělskou půdu nebo zastavěny a zpřístupněny silnicemi.

Profesor Asubel došel ke svým výsledkům tak, že seřadil obnovitelné zdroje podle výkonu získaného na metr čtverečný půdy. Toto posouzení pak umožňuje přímo srovnat, jaký dopad mají jednotlivé způsoby výroby energie na okolní krajinu, píše Guardian. Analýza ukazuje, že ke způsobům nejvíce poškozujícím krajinu patří přehrady (0,1 W na metr čtverečný). Největší přehrada světa, čínské Tři soutěsky, zadržuje téměř 40 miliard metrů krychlových vody a zaplavila území, kde předtím žil více než 1 milion lidí. Pěstování biopaliv a větrná energie vyšly se svými 1,2 W na metr čtverečný z porovnání o něco lépe. Jako nejlepší se ukázaly fotovoltaické solární články se získaným výkonem 6 - 7 W na metr čtverečný.

Profesor Ausubel zkoumal, kolik půdy by potřebovaly obnovitelné zdroje k zajištění energie pro velké populace a porovnal to s výkonem jaderných elektráren. Zjistil například, že zachycením dešťových srážek a zatopením celé kanadské provincie Ontario by se dalo vyrobit 80 procent energie, kterou dnes do sítě dodává 25 jaderných elektráren. Pokud by větrná energie měla pokrýt energetickou spotřebu USA v roce 2005, musely by - za nepřetržitého větru - větrné farmy zabírat více než 780 000 kilometrů čtverečných půdy, stejnou rozlohu jako státy Texas a Louisiana dohromady. Z porovnání sluneční energie s jadernou vychází, že fotovoltaické články o rozloze 1 hektaru by vyrobily stejné množství energie jako jeden litr paliva v jádru reaktoru, uvádí Guardian.

Podle profesora Ausubela je účelem této zprávy zbořit "tabu" a hovořit o silně negativních aspektech obnovitelných zdrojů a jejich vlivu na krajinu. "Základním krédem ekologického chování je způsobovat minimální zásahy do krajiny. Měli bychom obhospodařovat méně půdy, méně kácet v lesích a lovit v oceánech méně ryb - poškozovat méně krajinu a ponechávat více prostoru přírodě. Avšak všechny tyto obnovitelné zdroje energie jsou neuvěřitelně invazivní a vůči přírodě agresivní. Možná jsou obnovitelné, ale nejsou ekologické," podle deníku řekl profesor.

Ve své zprávě Ausubel kritizuje také biopaliva. Na provoz každého z 700 milionů aut a jiných motorových vozidel na celém světě by totiž byly podle jeho odhadu potřeba 1 až dva hektary zemědělské půdy. "Z ekologického hlediska je to šílenství," řekl. Podle profesora Ausubela navzdory technickým a politickým obavám jsou jaderné elektrárny jako zdroje pro rozsáhlé aglomerace vůči životnímu prostředí nejšetrnější.

Podle článku Iana Samplea v deníku Guardian ze dne 25. 7. 2007

Hanka Hermová

Další zprávy ecomonitoru:
8.8.2016 01:10
15.4.2016 15:55
9.3.2016 01:27
4.3.2016 12:14
1.3.2016 01:37

Online diskuse
Datum:5. 8. 2007
Název: To je omyl
Autor:František
História notoricky známa. II. veta termodynamická má len štatistický charakter, nemožno ju aplikovať na všetko, pretože dochádza k problémom a lá Clausiova "tepelná smrť vesmíru". Je to tiež veta, ktorá nemá jednu striktnú formuláciu, ale viac ekvivalentných formulácií. Najpolopatistickejšia je: teplo samovoľne vždy prúdi z teplejšieho miesta na chladnejšie. Charakterizuje ju aj viacero zaujímavých matematických výsledkov. To všetko je notoricky známe. Naproti tomu viete niečo o skúmaní otázky, či neexistujú aj iné možnosti premeny tepla na mechanický pohyb okrem princípu Carnotovho cyklu? Ja nie. Otázka je, prečo sa toto neurobilo už dávno, resp. prečo sa tým smerom neskúma dnes, keď je to pre nás životne dôležité? Ja som urobil všeobecnú analýzu podmienok prevádzky tepelných motorov a zistil som, že existuje minimálne jedna principiálna možnosť, ktorá sa doteraz neskúmala - naviac II. veta termodynamická nie je pre ňu podmieňujúca. Treba to chápať tak, že podmienky tohto prípadu premeny tepla na mechanický pohyb sú úplne odlišné od Carnotovho cyklu. Tieto podmienky možno realizovať v pacyklovom stroji.
 
Reagovat

Zpět na diskusi


< zpět na titulní stranu

Reklama