| Dříve byly důvodem k nahrazování zavedených potravin náhražkami jen války - napoleonské války vedly k nahrazování třtinového cukru řepným, rumu tuzemákem, kávy cikorkou, obilnin bramborami. První a druhá světová válka přivedly na svět margaríny místo másla, syntetická sladidla a další podobné ňamky. Nikoho tehdy nenapadlo, že pod praporem zdravého životního stylu, technologického pokroku nebo prostě jen akčních cen se potravinářským magnátům povede používání náhražek zavést i v mírových časech a že kromě desítek milionů konzumentů biopotravin nebo tradičních specialit se budou v Evropě stovky milionů lidí dobrovolně živit přibarvenými, aromatizovanými a konzervanty stabilizovanými náhražkami, aby nemuseli vařit (sic!) anebo ušetřili na nezbytné věci typu nová plazmová TV, motorka či dovolená v tropech. Zajmavé je, že v tzv. rozvojových zemích sice mnoho lidí opravdu hladoví, ale ten zbytek se živí plnohodnotnými potravinami včetně těch, které u nás vnímáme jako luxusní (plody moře). Jinak žijí možná ve srovnání s Evropou skromně, ale na jídle nešetří. O katastrofální úrovni stravování v (severní části) USA nemluvě (Tex-Mex už je zase něco trochu jiného). Evropskou zemí, kde se vyrábí podle mnohých návštěvníků jedny z nejchutnějších potravin, je (minimálně pro mě) překvapivě Bělorusko. Kdo jedná racionálněji - ten kdo se živí uzeninami z GM sójy a utrácí tisíce za elektroniku, nebo ten kdo jí autentické potraviny, byť ho stojí podstatnou část příjmu? |