| Takhle manipulovat s cenami, aby to vyšlo co nejhůře umím taky. Pravdou je, že včelaři, které znám působí už dlouho a vybavení si většinou kupovat nemusí. Včelaře, který prodává med pod 80 Kč (výjimečně možná tak řepkový v plné sezóně za 70) v místě kde žiji neznám a prodá se i za tuto cenu. Znám řadu věcí, které oproti sociálismu s cenou i klesly, takže argumentovat s nějakým neměným a zaručeným cenovým násobkem k dnešní době ve výši 10x nebo dokonce 50x je nesmysl. Med v r. 1968 za 38 možná v obchodě, ale těžko u včelaře. Včelař je také kutil a nenakupuje hotové věci (např včelín - pokud ho vůbec potřebuje - si postaví za pár tisícovek, ale spíš se spokojí s 10 úly za cca 10000 - 15000, je-li zručný vyrobí si je za zlomek této ceny sám.). Pro včelaře s 10-ti včelstvy je medomet za 20 tisíc nesmyslný luxus, ruční koupí za cca 5000 je-li hodně líný pořídí si za další cca 2500 el. pohon. Kutil i ten zvládne za pár stokorun. Nikoho, kdo včelaří v 50 let starých úlech neznám, jsou obvykle moc těžké a náročné na manipulaci, důchodce nad hrobem by se s nimi skutečně udřel a těžko se v nich bojuje proti varoáze, výnosy nízké, dnes jsou prakticky neprodejné (nějaké mi doma ještě zbyly, zrovna se je chystám zlikvidovat). O státní dotaci bych raději vůbec nemluvil ta je naprosto nicotná. Co je špatného na pocínovaném medometu? O jaké úděsné pracovní metodě je řeč? Jaké hygienické podmínky máte na mysli? Jinak souhlasím, je to dostatečně známé, včelařství jde do pr...e. Není příliš výnosné a malovčelař to pro peníze opravdu ani dělat nemůže. Velké farmy, kde by se ekonomika dala držet na rozumné míře jsou výjimkou. Zahrádkář v kolonii také těžko může počítat s tím že ho to uživí. To vše ale nemá nic společného s tím, že podle mne vliv uváděný v článku může být významným faktorem, který přispívá k sníženým výnosům a tím k pohřbení celého tohoto oboru. |