Já osobně to vnímám jako prevenci. V případě omylu je to prevence přehnaná, v případě prokázání pravdivosti je to prevence adekvátní popřípadě nedostatečná (dle zjištěného skutečného rozsahu). Pokud ale nebudeme reagovat vůbec v domnění že jde o hausnumera tak pak při omylu jde o ignoraci lehce dostupných varovných signálů a možná ztráta šancí něco změnit a při prokázání pravdivosti můžete získané poznatky lehce a rychle zkombinovat s doposud intenzivním výzkumem CO2 a pochopit skleníkový efekt v širších souvislostech.
Ve vědeckém výzkumu se prostě nevyhneme technologickým mantinelům, které mohou v tu chvíli zkreslovat celkový výsledek. Věda byla vždy o přidávání nových poznatků ke stávajícím popřípadě zpřesňování. Bohužel přidávání těch podstatných poznatků nikdy neproběhlo a nikdy probíhat nebude jen na papíře ale probíhají v reálných situacích za vzniku velkých ztrát omezených zdrojů. Je to způsobeno hlavně tím že pud sebezáchovy nám prostě velí reagovat na potenciální hrozbu.
A to že tu v ždycky budou ti kteří popírají výsledky a ti co z nich dělají desatero je prostě normální věc. Důležitá je třetí strana která jedná objektivně (což v mém chápání by měla být vědecká obec). pokud tato třetí strana není je na řadě už jen pokus a omyl a ten stojí velké peníze. |