Datum:	20. 1. 2009
Název:	runaway warming, to je ona hrozba
Autor:	Jan Hollan
Současné koncentrace jsou "already too high to prevent runaway greenhouse warming", tedy již tak vysoké, že by vedly k samovolnému mohutnému nárůstu skleníkového jevu -- pokud by trvaly dlouho. Zesilující zpětné vazby pracují pomalu, ale jsou mohutné -- tmavší arktický oceán bez ledu, tmavší pokryv kontinentální Arktidy vlivem nárůstu vegetace, uvolňování metanu a CO2 z půd (i podmořských). Skleníkový jev je potřeba snížit alespoň na úroveň sedmdesátých let, pak je šance, že se uvedené procesy zastaví. Změny klimatu budou i tak ohromné, ostatně už velké jsou. Překlad "mohli změnám klimatu zcela vyhnout" rozhodně formulaci "prevent runaway greenhouse warming" nevystihuje... Kdyby dnešní či vyšší koncentrace trvaly ještě sto let, země by se nevyhnutelně změnila do stavu podobnému tomu v třetihorách. Byla by to úplně jiná země, než na které se vyvíjel rod Homo. Překlad té věty by mohl být: "současné množství uhlíku v ovzduší je už příliš vysoké, než aby bylo možné zabránit dalšímu rychlému oteplování." I tak je to věta trochu tajemná, odkazuje totiž na světový závazek z roku 1992 zamezit nebezpečnému zásahu do klimatického systému. Tedy především zabránit tomu, aby se další, vetší změny rozběhly už samy, jako míč dolů z kopce, a nebylo je možné nijak zastavit. Dnes už jsme dosáhli hladiny zvratu, jakoby vrcholu kopce, z něhož už se míč dává zvolna sám do pohybu. Jde o to, předejít situaci, kdy nám uteče. Nejde o míč, jde o naši planetu. Jan Hollan
Reagovat

Zpět na diskusi

Autor:
E-mail:
Název:
Text:
Nevyplňujte:

Zpět na diskusi

---