Délka drobných vodních toků v ČR se pohybuje někde mezi 86 533 km dle portálu Správci vodních toků | eAGRI a 91 717 km (dle publikace_MZE_fakta_o_vode_100x185mm_OSVIT.indd).
Kolik z těchto drobných toků je nějak upravených a potřebovalo by tedy tzv. revitalizovat? Dle Státní politiky životního prostředí ČR 2030 s výhledem do 2050 je technicky upraveno 25 % celkové délky toků s povodím nad 5 km2, což je 9 270 km.
To vypadá vlastně celkem dobře, když je technicky upraveno „jen“ 25 %. Ale jen na první pohled. Na ten druhý už to tak pěkné není. Jak to?
Například minulý rok jsme dělali revitalizaci potoka v délce 750 m (celková délka toku zhruba 1200 m). Tento potok má povodí zhruba 0,8 km2. V blízkosti je obdobně zničených drobných vodních toků asi deset a žádný nemá povodí nad 5 km2.
Vezmeme to tedy z trochu jiné strany. Zhruba 38 % plochy naší země zabírá orná půda, 12,6 % připadá na trvalé travní porosty a 3 % na sady, vinice, zahrady apod. Když to zaokrouhlíme, tak zhruba na 50 % plochy ČR je nějaké zemědělské využití půdy. „Baj voko“ můžeme odhadnout, že se v této zemědělské krajině nachází 50 % délky drobných vodních toků – nějakých dejme tomu 43 000 km.
Kolik z toho je jich technicky upravených? To popravdě nevím, ale nevzpomínám si, že bych v zemědělské krajině viděl potok, který by technicky upravený nebyl.
Ona dokonce velká část z těchto potůčků není vidět vůbec. Jsou totiž schované v trubkách pod zemí.
Střízlivý odhad tedy může být, že těch upravených je 90 %, což nás dostává na číslo 38 700 km. A to jsem samozřejmě vynechal těch zbývajících 50 % naší krajiny, kde to není nijak zvlášť lepší.
Nemá smysl hrát si tady s čísly a diskutovat o tom, jestli je to třeba o 10 tisíc km méně, nebo více. Jde spíše o to, uvědomit si ty proporce.
Nevím, kolik se za rok udělá celkově revitalizací drobných vodních toků, ale obvykle se tyto akce počítají ve stovkách metrů, a když to jde dobře, tak v nízkých jednotkách kilometrů. Hotových realizací budou jednotky až nízké desítky za rok.
Když budu velkorysý, tak by to mohlo být třeba 50 km/rok různě po republice (a to ještě pomíjím, že velká část z toho je v chráněných územích). Na jak dlouho máme tímto tempem zajištěnou práci dopředu si asi umí každý spočítat už sám.
Samozřejmě ani tento „optimistický“ pohled do budoucna nás neodradí, abychom v práci pokračovali dál.
Co je revitalizace toku a proč je důležitá
Revitalizace toku je proces obnovy vodních toků a jejich okolí do tzv. přírodě blízkého stavu. Tento proces je důležitý z několika důvodů. Pomáhá obnovit přirozený tok vody, což je klíčové pro udržení biodiverzity a ekosystémových služeb, jako je čištění vody a regulace povodní.Mezi cíle revitalizace vodních toků patří nejen obnova jejich dobrého hydromorfologického a ekologického stavu, ale také zlepšení vztahu mezi lidmi a vodou, což může vést k lepší ochraně a udržitelnému využívání těchto zdrojů v budoucnu.
Příklady úspěšných projektů revitalizace z různých částí světa ukazují, že s vhodným plánováním a zapojením komunity je možné dosáhnout pozitivních změn, které přinášejí prospěch jak přírodě, tak lidem.
Revitalizace toků je tedy důležitá nejen pro ochranu a obnovu biodiverzity a ekosystémových služeb, ale také pro zlepšení kvality života lidí žijících v blízkosti vodních toků.
Identifikace problémů a plánování
Že s drobným potokem není něco v pořádku poznáme dost jednoduše. Na exkurzích vždycky říkám, že správný luční potok uvidíte až ve chvíli, kdy přijdete až k němu. Ztrácí se totiž ve vysoké trávě. Jakmile ho vidíte už z dálky a dohlédnete od pramene skoro až na druhý konec, tak něco určitě není v pořádku. Většina našich potoků v zemědělské krajině je bohužel příliš zahloubená a napřímená.Že něco není v pořádku se dá samozřejmě poznat i jinak. Jde zejména o snížení druhové diverzity na vodu vázaných organismů a rostlin, případně jejich úplné vymizení, což je častým výsledkem degradace vodního toku.
Identifikovat potok, který by potřeboval revitalizovat, tedy není v podstatě nijak složité. Většinou to poznáme na první pohled. Cesta k samotné revitalizaci je ale o dost složitější.
V první řadě je potřeba zjistit vlastníky jednotlivých pozemků a získat alespoň předběžný souhlas, že by se s potokem mohlo něco dělat. Není to sice stále záruka toho, že se daná věc podaří, ale bez toho nemá smysl postupovat dál a pálit na věci čas a nervy.
Spolu se souhlasem vlastníků je také dobré zjistit hned na začátku postoj správce toku. To bude nejspíše jeden ze státních podniků Povodí nebo Lesy České republiky. Jednoduše takovou informaci zjistíte na stránce ISVS Voda.
S podniky Povodí a Lesy ČR se často v dnešní době už dá nějak rozumně domluvit. Problém bývá v případě, že je například opevnění toku stále vedeno jako investice (majetek) v účetnictví podniku a tento „majetek“ by se měl v rámci revitalizace odkoupit.
Soukromí vlastníci jsou různí a nedá se předem říct, jestli vás se záměrem revitalizace toku rovnou pošlou k šípku, nebo se z nich naopak stanou nadšenci pro věc. S kým je bohužel často problém (a ideálně by neměl být) je Státní pozemkový úřad. Podmínky kladené tímto úřadem často způsobí, že se daný projekt buďto úplně zablokuje, anebo se takové pozemky prostě snažíte nějak obejít. Je to smutné, ale je to bohužel tak.
Pokud tedy máte vyřešené souhlasy vlastníků (v této fázi samozřejmě předběžně, protože projekt ještě není), tak je teprve na místě pustit se do další práce. Jde o zaměření toku, zpracování projektu a jeho povolení na vodoprávním úřadu (odbor životního prostředí příslušné obce). Jedná se o celkem specializované práce, které by měli zajišťovat příslušní odborní pracovníci (geodeti, krajinní inženýři / vodohospodářští projektanti, krajinářští architekti apod.). Povolení může zařizovat v podstatě každý, kdo na to má nervy a odvahu. Podle umístění vodního toku je pak na zvážení, jestli a jak do celého procesu zapojovat také veřejnost.
Metody revitalizace toků
Metoda revitalizace záleží nejvíce na tom, jaké pozemky se nám podaří pro akci získat a kde se potok nachází (možnost zaplavení nivy, ohrožení majetku apod.). Obecným cílem je tzv. „vymělčení“ koryta, tedy jednoduše řečeno, aby potok již nebyl tak hluboký.Technicky upravená regulovaná koryta byla totiž v zemědělské krajině běžně navrhována na 20 letou vodu. Běžný luční potůček má ale přírodní koryto odpovídající zhruba tzv. 30 denní vodě. U takového malého koryta je běžné vylití vody každé jaro nebo při větších deštích.
Na druhou stranu meandrování samo o sobě není známkou dobře provedené revitalizace. Klikatění potoka není něco, co se musí vyvinout vždy a všude.
Potoky ve větších sklonech v pevnějším materiálu jsou přirozeně přímé. Jak to vypadá, když předstíráte revitalizaci toku jen pomocí meandrace se můžete podívat zde Komplexní protipovodňové opatření v k.ú. Těchlovice u Stříbra. Je to sice lepší než „drátem do voka“ (tedy napřímené koryto), ale tohle je prostě pořád silně technicky upravené koryto, akorát se zatáčkami.
Ideální stav je, když původní zahloubené koryto úplně zmizí a objeví se místo něj nové se správnými parametry drobného vodního toku – tedy mělké (jako že opravdu mělké – mimo tůně výjimečně do 0,5 m, normálně spíše 10-20 cm) a spíše širší.
Přečtěte si také |
Vítek Rous: Praktický příklad revitalizace mokřadního potoka u Adolfova
V našich posledních projektech dokonce přistupujeme k tomu, že nové koryto ani nekopeme, ale voda se prostě pustí do terénu a nové koryto si najde sama. Je to velmi účinný a v podstatě nejpřirozenější způsob revitalizace. Víc si ho ukážeme na příkladu mokřadního potoka u Adolfova (vyjde na Ekolistu v pátek 29. 3.).
Vítek Rous