PRAHA (Ekolist) - „Už jen to slovo spalovna je vnímáno velmi negativně a nedělá na lidi dobrý dojem,“ říká Martin Drozd, tiskový mluvčí brněnské společnosti SAKO, která provozuje zařízení na energetické využívání odpadu (ZEVO). Skutečnost je podle něho jiná, a navzdory kouřícímu komínu je prý nad ZEVO vzduch čistší, než o pár kilometrů dál nad rušným městem. Povídali jsme si s ním o spalování odpadů, ale i tom, jak dobře se v Brně třídí odpad a proč je zbytečné nad každým kouskem plastu bádat, jestli ho vyhodit do žlutého kontejneru.

Kolik odpadu se v brněnské spalovně spálí a odkud pochází?

Ke spálení, nebo přesněji řešeno k energetickému zhodnocení tu máme odpad z celého Brna, Jihomoravského kraje a pak ještě částí kraje Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského a Vysočiny. Při dvou kotlích v provozu máme celoroční kapacitu asi 240 000 tun. Kvůli technologickým odstávkám je to ale ve skutečnosti o něco méně, spíš nějakých 225 000 tun.

Moravskoslezský kraj? Není to trochu z ruky?

Nejdál sem zavážíme z Ostravy. Oni vlastní spalovnu, tedy zařízení na energické využívání odpadu, nemají. Jen skládky.

Může se to zdát nepřiměřeně daleko, ale v Česku jsou zařízení k energetickému zhodnocení odpadů zatím jen čtyři. U nás, teď je nově v Plzni, pak v Liberci a Praze. Takže moc na výběr nemají.

Brno má cirka 378 000 obyvatel. Kolik asi vyprodukují komunálního odpadu?

Z Brna svezeme zhruba 82 000 tun komunálního odpadu ročně, z toho necelých 68 000 tun tvoří směsný komunální odpad, který je určen k energetickému využití. Spalujeme ho tempem maximálně 28 až 32 tun za hodinu. Směsný komunální odpad tak využijeme k výrobě elektřiny a tepla pro brněnské domácnosti. A na začátku letošního roku jsme spustili do provozu horkovod pro zdejší sídliště, který nahrazuje stávající parovody a přináší tak značné ekonomické i ekologické výhody.

Dá se odhadnout, kolik z toho objemu komunálního odpadu jsou plasty?

Z brněnských 82 000 tun komunálního odpadu je asi 14 000 tun tříděný odpad. A plasty v tomto množství představují zhruba 2 500 tun. Všechny plasty směřují na naši dotřiďovací linku, kde je přetřídíme podle druhů a barev, vytříděný materiál slisujeme do velkých balíků a poskytujeme dalším zpracovatelům k recyklaci.

Pravdou je, že určité procento plastu se nachází i v černých popelnicích, protože ne všichni je třídí, a ne všichni je třídí správně. To, co lidé hodí do žlutého kontejneru na plast, u nás vždy ještě přetřídíme.

A pokud plast nebo papír skončí v černém kontejneru?

Tak jde jako všechny netříděné komunální odpady, rovnou do kotle.

Směsný odpad z černých kontejnerů tedy žádné další třídění už nečeká?

Ne, ten končí klasicky v ZEVO.

Lidé si často myslí, že tu máme ještě nějakou dotřiďovací linku pro odpad z černých popelnic, a že z něj ještě ty plasty a papír nějak lovíme. To ale neděláme. Jednak je takový odpad již kontaminovaný, infekční a tedy k recyklaci nevhodný, a jednak žádnou podobnou technologií nedisponujeme.

Dále ještě třídíme například velkoobjemový či biologický odpad, elektroodpad nebo nebezpečný odpad a mnoho dalšího, ale ten většinou shromažďujeme na sběrných střediscích odpadů, kterých v Brně provozujeme 35.

Může se vám stát, že nebudete mít co spalovat?

Tak to není moc pravděpodobné. Odpad je pořád. Máme tu stále naplněný zásobník na 5000 tun, což je zásoba na týden, a přitom nepřetržitě svážíme další.

Takže nehrozí švédský model, kde tamní spalovny nakonec nemají dostatek domácího odpadu a musí ho dovážet?

Roční provozní kapacita čtyř českých ZEVO je zhruba kolem 800 000 tun. A komunálního odpadu tu za stejnou dobu máme, záleží na konkrétní statistice, zhruba tři až pět milionů tun. Takže nehrozí.

V Líšni mají teplo díky spalovně. Jinak jim spalovna vadí? Jak řešíte problematiku NIMBY?

Snažíme se lidem ukázat, jak nízká až nulová je ve skutečnosti nebezpečnost našeho zařízení.

Probíhá tu kontinuální analýza, neustále se všechny spalovací procesy monitorují. Není prakticky možné, že by se odtud do ovzduší dostávaly nějaké nebezpečné látky. Máme tu pětistupňový systém čištění spalin, který zajistí účinnost celého procesu čištění na úrovni 99 %.

A funguje to?

Řekněme, že někteří z toho nadšení úplně nejsou, ale zvykli si. Samozřejmě chápu, že se lidem nelíbí, když tu vychází kouř z komína.

Dá se přitom směle říct, že pět kilometrů od nás teď bude horší kvalita vzduchu, než tady kolem komína. Tam to ale lidem nevadí, protože nevidí ten konkrétní komín.

Na druhou stranu už v dnešní době existuje poměrně velká skupina Brňanů, která naše zařízení vnímá jako užitečné a smysluplné, a fakt, že žijí v jejím bezprostředním sousedství, jim nečiní nejmenší problém.

Myslíte, že to kvůli komínům se lidé bouří, když se má někde objevit nějaká nová spalovna?

Tak to by bylo hodně zjednodušující tvrzení. Problémem je spíš nízká míra osvěty. Lidé se obávají, protože dost často sami nemají informace.

I proto tu tak často pořádáme exkurze do zařízení. Během týdne provedeme čtyři nebo pět skupin. Lidé odcházejí spokojení s tím, že už vědí, co a jakým způsobem se u nás s odpady děje. Nemají pak už z našeho zařízení strach.

Recyklace funguje, ale celý problém s odpady neřeší

Taky se ale říká, že odpad dneška je surovinou budoucnosti. Není tedy spalování špatně?

Samozřejmě, odpad je surovina a je potřeba s ním tak nakládat. Ať už bude využitý energeticky, k recyklaci na nové výrobky nebo jiným způsobem.

Hlavní je využít jeho energetický potenciál. Na druhou stranu asi víte, že čínská vláda rozhodla o zákazu dovozu většiny plastových odpadů, což zasáhlo víceméně celou Evropu. Některé státy se tak setkávají s nedostatkem recyklačních podniků a naléhavou nutností budovat nové.

Česká republika podle údajů společnosti EKO-KOM v této situaci nemá špatné postavení. EKO-KOM uvádí, že Češi dokáží recyklovat přes 70 % plastového odpadu a tím se řadí na přední příčky v rámci států Evropské unie. Třídění a recyklace odpadů je dobrá myšlenka, je nezbytná dostatečná kapacita společností, které vytříděné suroviny umí zpracovat na nové výrobky.

V roce 2024 má být v ČR definitivně ukončeno skládkování. Co přijde pak?

To bych taky docela rád věděl. Bude zapotřebí to nějak vyřešit, komplexně, systémově. A to je na dlouhé lokte, protože nějak s tím odpadem přeci naložit musíte. Řešením velmi pravděpodobně budou další ZEVA, protože jen recyklace nás nespasí.

Je tedy špatně ta idea recyklace?

To rozhodně ne. I pro nás je recyklace primární věc. Protože tím dojde ke znovupoužití materiálu. Ušetří se zdroje, suroviny. Recyklace je důležitá. Ale je potřeba, aby byl dostatek koncových zpracovatelů a také zákazníků, kteří budou mít o recyklované výrobky zájem. To znamená, že když už budeme něco třídit…

…tak ať z toho něco je?

Proto primárně veškeré druhy tříděného odpadu přirozeně směřujeme k recyklaci. To má cenu. Recyklace je prostě dobrá idea nakládání s odpady. V rámci hierarchie stanovené zákonem o odpadech stojí hned za jeho předcházením a opětovným použitím. Energetické využívání odpadu potom následuje hned za recyklací.

Jen prosím pozor: recyklace nám nedává odpověď na to, co udělat s nerecyklovatelnou částí odpadů. A když zmizí možnost skládkování? Vychází mi z toho zase spalovny.

Jak se díváte na to, že energetické zhodnocení, tedy spálení, považují v Holandsku za recyklaci? Z mého pohledu to není v pořádku. U nás to legislativně možné není.

Je potom zajímavé sledovat, jak propastné jsou rozdíly v recyklaci odpadů mezi evropskými státy. A že je nám pak třeba Holandsko dáváno za příklad toho, že 100 % recyklace možná je.

Zbude po spalování nějaký odpad?

Škvára, což je inertní materiál. Ale i ta škvára je vlastně využitelná, takže to úplný odpad není. Využíváme ji na technické zabezpečení skládek, v některých odvětvích se využívá i ve stavebnictví.

Jediné, co by mohlo být považováno za skutečný odpad, je to, co zbude po čištění spalin. Ty procházejí pětistupňovým systémem čištění a výsledkem jsou velmi jemné částice, zachycené na textilních filtrech v závěrečném fázi celého procesu. Vyčištěné spaliny jsou následně podrobené kontinuální analýze a přes 125 metrů vysoký komín odváděny do atmosféry.

To využití škváry má jakou podobu?

Nejprve z ní prostřednictvím bubnového třídiče a separátorů železa a neželezných kovů odloučíme feromagnetický podíl. vytříděné železo a hliník jako druhotnou surovinu odvážíme k dalšímu využití. Čistá škvára je třeba vhodná na technické zabezpečení skládek. Tímto způsobem i v současné době využíváme i my. To znamená, když vzniká nová skládka, tak se vytěsní tou škvárou podloží a potom i její jednotlivé vrstvy.

Ale nové skládky už moc nevznikají. Co tedy se škvárou budete dělat?

Škvára se dá také využívat jinými způsoby, ve stavebnictví například.

O jakém objemu škváry se bavíme?

Ročně tímto způsobem vyprodukujeme asi 60 000 tun škváry.

Pokud tedy porovnáme odpad, který přivezeme, a to, co zbude po jeho energetickém využití, vidíme, že hmotnost navezeného odpadu zredukujeme na 25 % a objem na 10 %. Což je velká výhoda tohoto druhu využívání odpadu.

A neobsahuje škvára nějaké škodliviny? Dioxiny třeba…

Pokud jde o dioxiny, jedná se o látky, které se v přírodě přirozeně vyskytují. Můžete je najít v potravinách, v pitné vodě, vznikají například při ohňostrojích, topení v lokálních topeništích atd. To znamená, že si je do našeho zařízení vozíme spolu s odpadem.

Není to tedy tak, že by ZEVO dioxiny produkovalo, ale naopak vysokými teplotami hoření tři čtvrtiny přivezených dioxinů likviduje už v kotlích. Díky následné filtraci pak emise obsahují pouze dvě desetiny procenta jejich původního množství.

Přivezou vám sem náklaďák plný odpadků. Jak poznáte, že uvnitř není něco nebezpečného?

Myslíte třeba nebezpečné odpady? Nebo něco z nemocnic? Hned tady u vstupní brány jsou detektory gama záření. Když by takhle naložený vůz přijel, hned se spustí signalizace. Auto odstavíme a je potřeba přivezený odpad blíže zkontrolovat, najít zdroj. Zbytek se normálně zpracuje.

Ani jednou se nám ještě nestalo, že by to bylo něco nebezpečného, většinou jsou to pleny z nemocnic, to ano.

Kudy odpady putují dál?

Ty tříděné pokračují do haly dotřiďovací linky. Dáváme na jednu hromadu plasty, na druhou papír. Následně jednotlivé komodity dotřídíme a slisujeme do balíků. Směsné komunální odpady putují do bunkru, do zásobníku odpadu. To je velká železobetonová jáma, která má na každé straně jeden drapák, ovládaný jeřábníky. Jejich úkolem je odpad nabrat a promíchávat. Takže vzniká homogenizovaná směs, která dobře hoří. A pak jdou do kotle.

Stalo se vám někdy, že jste měli tříděný plast a nebyl odbyt, a tak jste ho museli spálit?

To se nestane. Kdybychom neměli odběratele, tak vytříděný odpad necháme ležet na skladovací ploše, kde si na odprodej počká. To se nezkazí.

Že by se takhle hodil balík plastu do kotle, to určitě ne. Byly by to promrhané peníze a zmařená práce našich lidí. Nehledě na to, že technologii by pálení plastu také moc neprospívalo.

Jak dobře je vytříděný odpad, který neslouží ke spálení? Papír hodně dobře až výborně, tam jsou příměsi úplně minimální. U plastů už je to horší. Tam je vidět, že lidé někdy nevědí, co do plastů mají házet a co ne. Proto radši říkáme lidem, ať do žlutých kontejnerů raději hází všechno, o čem si myslí, že je to plast. A že si to pak přetřídíme sami. Protože ty obavy, že by to celé pokazili špatně vyhozeným kelímkem, jsou liché.

Věčná debata na téma: vymývat plastové obaly před vyhozením?

Není potřeba je vymývat, nemá to nějaký větší význam. Akorát nám do bude na dotřiďovací lince pěkně vonět. Pokud jen kelímek od jogurtu vyškrábnete lžičkou a necháte to tak, bude to úplně v pořádku.

A co sešlapávání PETek?

Přímo pro nás to důležité není. My tu v třídících kójích máme perforátory, které se o to efektivně postarají. I tak je ale správná odpověď ano, určitě sešlapávat. Protože jde o objem odpadů, který se do kontejnerů může vejít. Sešlapaných PETek se tam vejde víc.

Radomír Dohnal

URL zprávy: https://ecomonitor.cz/zprava2.shtml?x=2536960