5. března 2021 04:30
() - Přečetl jsem, co o této říční krajině, jejíž osu tvoří soutoková vidlice řek Moravy a Dyje, bylo
v posledním půlroce napsáno a přemýšlím o příčině tohoto nebývalého zájmu zejména ze strany pana Mgr. L. Čížka, Ph.D., a potažmo ze strany Ochrany přírody. Pokusím se v krátkosti podělit se zájemci o moje postřehy a názory na tento po mnoha stránkách zajímavý a v podmínkách České republiky jedinečný krajinný komplex.
Na území Soutoku vymezeném krajními body „Novomlýnská nádrž – vlastní soutok obou toků – Hodonín“ jsem realizoval výzkumy od roku 1990 více než 20 let. Strávil jsem tam v terénu doslova stovky dní a tisíce hodin. V Soutoku jsem řešil a podílel se na více než desítce výzkumných projektů, sepsal desítky závěrečných zpráv a publikoval desítky článků i studií. Spolupracoval jsem s řadou výzkumných kolegů a prakticky se všemi pracovníky Lesů ČR z tamních polesí. To uvádím proto, ne abych prezentoval osobní „ego“, ale proto, aby bylo zřejmé, že vím, co a o čem píši.
Průlehy v aluviu Dyje pokud zůstávají zvodněné, představují významné biotopy pro některé původní druhy ryb a pro reprodukci obojživelníků.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Stanislav Lusk / archiv autora
Něco z nedávné historie Soutoku a jeho lužních lesů
Území či říční krajina Soutoku prodělala v průběhu času řadu změn a to jak co se týče aspektu přírody, tak co se týče hospodářského využívání člověkem. Rozhodujícím faktorem v říční krajině je voda, která formuje jak morfologicky tak i biologicky celý tamější krajinný systém.
Kdo chce získat určitý přehled o běhu historie v Soutoku, měl by si přečíst soubory pojednání a knihy, které
uvádí pan Ing. J. Vybíral (Ekolist 26. 1. 2021). Poslední zásadní změna většiny částí zdejší říční krajiny nastala v důsledku realizace projektu „Vodohospodářské úpravy jižní Moravy“ v letech 1970–1989. Provedené stavby a úpravy vedly k vytvoření krajiny, kde přestal fungovat původní rozhodující faktor – přírodní hydrologický režim – tvořený přírodní dynamikou průtoků kmenových vodních toků Dyje a Moravy.
V přírodní říční nivě je rozhodujícím prvkem vlastní řeka, která v podstatě zajišťuje a určuje stav a kolísání hladin povrchové a podzemní vody. Erozní činnost toku vytváří periodické i trvalé tůně, slepá ramena i náplavy, doslova modeluje říční nivu. Eliminací přirozené hydrologické aktivity tamních vodních toků vznikla krajina, která vyžaduje svým způsobem průběžné cílené managementové zásahy a opatření. Jedině tak by bylo možné omezit negativní dopady provedených úprav na lesní, rostlinné a živočišné části a složky říční krajiny Soutoku.
Odstavená ramena (původně říční meandry) vzniklá napřímením toku představují charakteristické biotopy v levobřežní části zátopového území Dyje.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Stanislav Lusk / archiv autora
V důsledku vývoje společnosti v podstatě zanikla původní forma komplexního hospodářského využívání lužní krajiny, ve které po druhé světové válce zanikla pastva, na konci dvacátého století i luční hospodářství. Zachovalo se lesní hospodářství, které zde má tradici delší než 150 roků.
Vývoj lužních lesů formovaný člověkem byl z podstaty podmíněn vodou, jejíž dostatek a doplňování během roku byly znemožněny po roce 1990 provedenými úpravy v předchozích desetiletích (1970–1989).
Lesy ČR, které podstatnou část území obhospodařují, udělaly maximum pro zajištění vody pro zdejší lužní les. Byl obnoven systém kanálů s hradítky v lesích, byly vytvořeny soustavy lesních jezírek, bylo počítáno se záměrným cíleným povodňováním zejména lesů v dolní části území Soutoku. V prvním desetiletí po roce 1990 byla vypracována a v omezeném rozsahu realizovaná opatření, která měla alespoň zčásti nahradit původní hydrologický režim. Po extrémní povodni v roce 1997 a v menší míře i v dalších letech (1998, 2002, 2006) a s tím souvisejícími vysokými průtoky i záplavami, došlo postupně doslova k rezignaci na zamýšlené udržení funkčnosti hydrologických poměrů na území Soutoku.
Základní otázka – kde brát potřebnou vodu?
Na základě požadavku „Ochrany přírody“ byla snížena hladina Věstonické a Novomlýnské nádrže o cca půl metru – což představuje objem okolo 15 milionů kubíků vody, tolik potřebné pro dotaci lužního lesa vodou. Přepouštěcí stupeň v profilu Pohansko má kótu přepadu tak vysoko, že pro přepad vody do systému povodňování Soutoku je nezbytný průtok v Dyji vyšší než 60–80 kubíků, při čemž většina vody (až 90 %) stejně odtéká „bez užitku“ Dyjí do Moravy.
Povodňový průtok na hraniční části Dyje na úrovni 15-leté vody. Na pravé straně protipovodňová hráz na 15-letou vodu. Na levé straně má Rakousko protipovodňovou hráz na 100-letou vodu.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Stanislav Lusk / archiv autora
Nepříznivé podmínky nezasáhly pouze lesy. Postupně došlo k devastaci pestré plejády vodních biotopů (tůně, říční ramena, jezera, zemníky, svodné kanály). Zajištění jejich funkčnosti, která by umožnila existenci rybích společenstev původních druhů, je bez cílených zásahů nereálné. Tento negativní vývoj byl umocněný posledním víceletým suchým obdobím po roce 2015. Důsledkem byla i postupná degradace rybích společenstev, kde dominantní a v řadě lokalit i výlučnou složkou se staly nepůvodní druhy (karas stříbřitý, střevlička východní, hlavačka poloměsíčítá, hlaváč černoústý a slunečnice pestrá).
Jaké jsou cíle ochrany přírody?
Stále přemýšlím nad otázkou „o co vlastně ochraně přírody a svatým bojovníkům proti lesákům a dalším subjektům, dokonce i vybraným osobám vlastně jde?“ Podle mého názoru je to přímý či zastřený boj o vládu nad Soutokem, o který se „Ochrana přírody a její složky“ snaží již léta. Její zájem je prezentovaný dlouhodobým záměrem vytvořit v Soutoku chráněnou krajinnou oblast (CHKO), aktuálně snahou prosadit návrh na vyhlášení „velkých“ národních přírodních rezervací (NPR) a „velkoplošná“ maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) na Soutoku. Zastřeně i otevřeně je servírována idea tu „bezzásahovosti“ či naopak rozvolnění tmavých lesů a pěstování světlých (řídkých) lesních porostů jako jediné spásy pro zachování biodiverzity coby nejdůležitější hodnoty.
Je nezbytné si uvědomit, že v podmínkách ČR neexistuje část krajiny, na které by se vedle přírodních vlivů nepodílel větší či menší měrou člověk. I ty lesy na Šumavě jsou (vlastně byly) výsledkem působení přírody a záměru člověka. Jak tam dopadá „ochrana přírody“ a ona bezzásahovost? – kdo chce vidět tak vidí.
Vyschlé odstavené rameno D4 (srpen 2019).
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | K. Halačka / archiv autora
Vraťme se však do oblasti Soutoku. Když si představíme dílčí výsledky „hospodaření“ ochrany přírody na specificky chráněných objektech, které ukazují, jak to „Ochrana přírody“ neumí, nelze jinak než k této snaze zaujmout silné pochybnosti.
NPP Pastvisko – bez lidských zásahů se stala rejdištěm divočáků a nakonec musela nastoupit těžká technika, aby tam alespoň z části původní funkčnost obnovila.
PP Květné jezero – když jsme tam v roce 2000 dělali průzkum, změřili jsme ¾ metru bahna a nad ním cca 30 cm smrduté vody. Následně jezero vyschlo. Až revitalizační zásah soukromníka obnovil a stabilizoval jezero tak, že tam po letech znovu začaly růst lekníny. Teď aby ještě někdo povolil repatriaci dalšího původního vlajkového druhu – řezanu pilolistého.
Ochranou přírody „vymezené“ hospodaření na Lednických rybnících (omezení obsádky kapra) okolo roku 2010 – výsledný efekt 100 tun karasa stříbřitého do kafilérie a zarybnění vod Soutoku stovkami tisíc kusů násady tohoto nepůvodního expanzivního druhu. A to pan Mgr. L. Čížek, Ph.D. vzpomínal s nadšením předchozího letnění rybníka Nesyt a tamního zahnízdění tenkozobce opačného.
NPR Cahnov – Soutok – na zdejší loučce bylo přírodní jezírko, kde v 90. letech 20. století existovaly malé existence schopné populace piskoře pruhovaného (naturový druh) a karasa obecného, původní v minulosti běžný a nyní kriticky ohrožený druh, který z vod Soutoku prakticky vymizel. Proto také asi už není v předmětu ochrany ani v předmětu ohrožených druhů, jejichž seznam vytyčuje Návrh na vyhlášení NPR Soutok a plán péče na období 2020–2028. A stačilo jezírko z části odzemnit a udržovat. Po roce 2000 převzala plnou gesci nad rezervací AOPK, prosazující bezzásahovost a jezírko prakticky zaniklo a o loučce lze pouze snít.
Košárské louky v dolní části Soutoku jsou dalším příkladem zmaru. Okolo roku 2000 byl realizován projekt na krátkodobé zaplavení cca 30 ha tamních lučních porostů a tak poskytnout fytofilním druhům ryb z Dyje možnost vytření. Obstrukce ze strany „ornitologických odborníků a pracovníků AOPK“ proti krátkodobému zaplavení (6 týdnů květen, červen) vedly k tomu, že projekt, jehož úspěšnost byla v reálu před tím potvrzena, byl opuštěn a následovala devastace původních kvalitních lučních ploch. Památná je věta dotyčného pracovníka AOPK – „Zjednodušeně lze (z ohledu ochrany ptáků) říci … nežli pozdní napuštění a nebo včasné spouštění, to už raději žádná voda“.
V období posledních suchých roků se v oblasti Košarských luk „úspěšně“ prezentoval další objekt ochrany – bobr evropský. Tento druh ve vodách Soutoku se pravděpodobně původně nevyskytoval, neboť není žádný doklad o jeho výskytu v minulosti. Do Soutoku pronikl v poslední době ze sousedního území Rakouska, kde byl uměle vysazen. Způsobuje škody jak na stromových porostech, tak i problémy na vodních biotopech. Tak například jeho činnost vedla k likvidaci zavodnění vodních biotopů (Bažina, Enkládá) a tak zde zanikly ještě nedávno početné populace naturových druhů ryb – piskoř, sekavec. A bylo by možno pokračovat dalšími smutnými příklady neodpovědného (nebo diletantského?) rozhodování státní ochrany přírody.
Má ještě šanci rozum a odpovědnost před touhou po moci?
Skutečnost, že došlo doslova k devastaci specifických vodních ekosystémů a biotopů, v podstatě ochranu přírody nijak nepálí, jak kdyby na Soutoku byli pouze vybrané skupiny suchozemských živočichů.
Vodní biotop Bažina vzniklý cíleně prohloubením průlehu na Košárských loukách, v květnu 2015 téměř bez vod po odvodnění bobřími norami. V minulosti lokalita s masivním výskytem naturového druhu piskoře pruhovaného.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | K. Halačka / archiv autora
Nivní louky – jeden ze základních a charakteristických segmentů lužní krajiny, jsou rovněž mimo hlavní zájem ochranářů. Nebýt aktivit Lesů ČR, když pominul zájem o seno, tak by prakticky zanikly.
Takže je nezbytné se ještě podívat na ten lužní les, který lesáci udržují v „nežádoucí kondici“ a nastolit vůči němu ten správný způsob managementu, který naordinují odborníci na všechno a nic…. O možnostech komplexní nápravy hydrologických poměrů se zatím řadu let pouze uvažuje. Je nutné si uvědomit, že v této oblasti je další významný subjekt, Povodí Moravy, s.p., spravující oba klíčové vodní toky na území Soutoku. Jedině, když se všichni sjednotí v představě, co je třeba udržet, co obnovit a jaký dlouhodobý režim hospodaření a údržby nastavit, pak se může krok po kroku směřovat k nápravě současných problémů, které začínají a končí „ve vodě“.
Jsme svědky toho, co bylo již dříve s úspěchem vyzkoušeno a aplikováno v praxi. Diskreditace subjektů (především Lesy ČR, s.p. a Biosférická rezervace Dolní Morava) a dokonce i nepohodlných konkrétních osob, které mají co do činění s hospodařením na Soutoku či se správou území, nebo mají jen jiný názor…
Většina lidí si o problematice Soutoku činí úsudek na základě článků a pojednáních dostupných na Internetu. V tomto směru se angažuje zejména pan Mgr. L. Čížek, Ph.D., (zatím téměř desítka jeho pojednání na téma Soutok), který je doslova posedlým odborníkem přes všechno – obhospodařování rybníků má v malíčku, přes lesy je doslova lesním inženýrem, krajina a její tvorba včetně ochrany je pro něho doménou.
A současně nastupuje „Ochrana přírody“ jako „zachránce“ samotné existence Soutoku. Tento postup byl úspěšně aplikován v horském území Šumavy a nyní se s ním setkáváme na území nivního Soutoku.
Nezbývá než věřit ve zdravý rozum obyvatel a odpovědnost subjektů a jejich pracovníků žijících a pracujících na území Soutoku na jižní Moravě. Uchování a využívání všech hodnot tohoto území přece nemohou být vydány v plén romantickým snílkům s mesiášským komplexem, navíc bez pocitu jakékoli pokory, úcty a odpovědnosti.
Stanislav Lusk
