PRAHA () - Pozoruhodný film Apocalypto z roku 2006 od režiséra Mela Gibsona zachycuje dramatické okolnosti rozkladu mayské civilizace v předkolumbovské Střední Americe. Příčinou bylo vyčerpání půdy a zhroucení ekosystémů. Následkem byl hlad, nemoci, vzpoury a války. Vládci starých Mayů se v těchto těžkých časech obraceli na boha Kukulkána a přinášeli mu lidské oběti. Při veřejných obřadech, které sledovaly tisíce rozhněvaných obyvatel, stál na vrcholu kamenné pyramidy velekněz a jeho pomocníci. Ti vzali vybraného nešťastníka, natáhli ho za ruce a za nohy a položili zády na kamenný oltář. Poté k němu přistoupil velekněz, obsidiánovým nožem mu rozřízl hrudník a za živa vytrhl srdce. Dav pod pyramidou se tím odreagoval a všichni doufali, že se Kukulkán napije krve a bude zase dobře. Ale nebylo. A mayská civilizace zanikla.

Nejen staří Mayové, ale i jiné lidské společnosti hledaly v těžkých dobách obětní beránky, na které mohly svalit vinu za hlad, nemoci, živelní pohromy i svoje vlastní hříchy či chyby. Když při nějakém neštěstí nebyl k dispozici skutečný viník, ať již proto, že se ho nepodařilo vypátrat, anebo proto, že neštěstí nikdo nezavinil, vybraly náhradního viníka a toho potrestaly. Takový trest odvedl pozornost od skutečných příčin problémů a na rozbouřený lid měl uklidňující účinek. Někdy byl trest drsnější jako v případě upalovaných čarodějnic, pronásledovaných Židů nebo protestantů. Jindy byl moderní a zabalený do pravidel řádného soudního procesu jako v případě Alberta Dreyfuse, Leopolda Hilsnera či Milady Horákové.

Ministryně životního prostředí, která ke dni 30. 9. 2022 odvolala ředitele Národního parku (NP) České Švýcarsko Pavla Bendu „pro nedostatečnou komunikaci s obcemi a nezvládnutí manažerských povinností v průběhu krizového řízení“ v souvislosti s požárem ve zmíněném národním parku v červenci letošního roku, jednala ukázkově podle kulturního vzorce obětního beránka.

Pavel Benda, jeden z nejpoctivějších a nejkvalitnějších úředníků ve státní ochraně přírody v naší porevoluční historii, samozřejmě neudělal nic, za co by po 14 letech obětavé práce zasluhoval odvolání z funkce. Akt jeho odvolání současnou ministryní je tak neodůvodněný a je projevem podvolení slabé ministryně vůči tlakům dřevařské a vodní lobby a s ní spřátelených starostů a senátorů, kterým byl zásadový ochránce přírody trnem v oku.

Deklarovaný důvod odvolání spočívající v „nezvládnutí manažerských povinností v průběhu krizového řízení“ je neplatný již z formálního hlediska, a to ve dvou směrech.

Za prvé, „krizové řízení“ je souhrn postupů podle krizového zákona a probíhá (pojmově) právě a jen v souvislosti s „krizovými stavy“, tedy stavem nebezpečí, nouzovým stavem a stavem ohrožení státu. Krizové stavy vyhlašují při mimořádných událostech nebo jiných nebezpečích příslušné orgány. Během požáru v NP České Švýcarsko nebyl vyhlášen žádný z krizových stavů. Proto v souvislosti s ním neprobíhalo žádné krizové řízení. A proto se ředitel Benda nemohl „v průběhu krizového řízení“ ničeho dopustit.

Za druhé, pokud paní ministryně použila v odvolávacím právním aktu pojem „krizové řízení“ v laickém slova smyslu, tedy asi ve smyslu řízení v době požáru coby krize, pak je třeba upozornit, že podle zákona o požární ochraně při zdolávání požáru řídí všechny podstatné věci Hasičský záchranný sbor, a nikoli ředitel národního parku či kdokoli jiný. Jinými slovy, jakmile vypukne požár, všechny klíčové povinnosti týkající se jeho zdolávání mají hasiči a především velitel zásahu.

Z věcného hlediska ředitel Benda v souvislosti s požárem v národním parku udělal maximum toho, co udělat měl a mohl, a nic podstatného nezanedbal, a to ani v letech před požárem, ani v jeho průběhu.

Lesy v NP České Švýcarsko zasáhla asi před 5 lety kůrovcová kalamita, která je ostatně již prakticky na celém území nejen České republiky, ale i většiny zemí střední Evropy. Při zdolávání této kalamity správa parku pod vedením ředitele Bendy od roku 2018 v postižených oblastech parku intenzivně zasahovala – kácela rozsáhlé úseky lesních porostů a odvážela prakticky veškeré napadené stromy. Na několika místech parku tak vznikly obrovské holiny. Jedna z nich dokonce byla (a dosud je) největší holinou v národních parcích ve střední Evropě, za což byla správa parku kritizována vědeckou komunitou. Po dvou letech se však ukázalo, že ani masivní kácení s následkem holin nedokáže gradaci kůrovce zastavit, že to zkrátka nemá smysl. Proto v roce 2020 správa parku od kácení ustoupila a ponechala oblasti kůrovcem sežraných mrtvých stromů svému přirozenému vývoji. Mrtvé stromy jsou totiž v lese nejdůležitějším zdrojem živin pro novou generaci stromů, která již roste sama podle zákonů přírody a nikoli podle názorů a pokynů lesních inženýrů, jak lze dobře vidět v Národním parku Šumava. A právě tak to přikazuje i zákon o ochraně přírody a krajiny ve znění klíčové novelizace z roku 2017: „Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování jejich ekologicky stabilních přirozených ekosystémů. Dlouhodobým cílem ochrany národních parků je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů.“ Toto základní zákonné nastavení správa národního parku pod vedením Pavla Bendy - po marných pokusech zastavit masivním kácením šíření kůrovce - respektovala a respektovala ho správně.

Správa v parku řádně udržovala i všechny požárně významné přístupové cesty, které jí Hasičský záchranný sbor vymezil v požárních mapách. Správa je průběžně prosekávala a odstraňovala porosty kolem nich. Od vzniku národního parku v roce 2000 samozřejmě na území I. zón neudržovala některé neznačené staré cesty či stezky. Ale to nebylo nikterak protiprávní ani nevhodné. Území I. zón národního parku jsou podle zákona oblastmi „nerušných přírodních procesů“ a nikoli udržovaným hospodářským lesem.

Kritika, které se řediteli Bendovi či správě Národního parku České Švýcarsko dostalo v červenci a srpnu letošního roku v některých médiích a z úst některých starostů a senátorů, že správa parku „neodklízela“ kůrovcem napadené stromy, a že právě díky tomu se požár tak snadno a rychle rozšířil, je – nad rámec výše uvedeného – nepodložené a nehorázné nařčení. Z žádného z dostupných zdrojů, kterých je v současné době již dostatek, naprosto nevyplývá, že by se požár šířil více nebo rychleji v oblastech parku, kde byly ponechány mrtvé stromy. Naopak ze zdrojů, které jsou k dispozici, je zřejmé, že se požár šířil srovnatelně intenzivně i v oblastech, kde byly zdravé smrky, a to díky čerstvým pryskyřicím a silicím, které jsou obsaženy v jehličí i v dřevní hmotě a jsou velmi hořlavé.

Ředitel Benda i ostatní zaměstnanci správy národního parku při zdolávání požáru spolupracovali maximálně vstřícně s Hasičským záchranným sborem i s orgány dotčených obcí i Ústeckým krajem. Na jednání ani komunikaci ředitele Bendy během obrovského požáru, který musel být pro všechny zúčastněné stresujícím zážitkem, nebylo nic podstatně chybného ani „chaotického“, jak mu vytklo Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Naopak: skutečný chaos jsme u našich politiků a úředníků viděli při zdolávání koronavirové epidemie, havárie na Bečvě a (bohužel) i současné energetické krize.

Když už mluvíme o odvolávání z funkcí v souvislosti se zdoláváním mimořádných událostí, je vhodné připomenout, že po povodních v roce 2002 nebyl nikdo odvolán z funkce. Ani pražský primátor Němec, který dne 13.8.2002 pár hodin před zatopením pražského metra pronesl slavnou větu: „Situace je nadmíru výtečná“, přičemž vedení Prahy uklidňovalo Pražany, že v metru jsou v bezpečí. Nebyl odvolán ani nikdo ze státního podniku Povodí Vltavy. Nikdo nikomu nevyčítal, že přehrady na vltavské kaskádě měl upustit dříve či více, aby rozložil průtok tisícileté vody, že připravil či schválil nevhodné manipulační řády, které na velkou vodu nepamatovaly, anebo že v těch vypjatých chvílích „nevhodně komunikoval“. Lidé v té době tak nějak ještě měli rozum a nadhled. Živelní katastrofy, jako povodeň v roce 2002 i požár v NP České Švýcarsko v roce 2022, jsou na našem území něčím tak mimořádným a neobvyklým, že jen stěží lze odpovědným politikům a úředníkům spravedlivě klást za vinu to, když v jejich průběhu nejednali a nekomunikovali zcela správně a přesně. Protože to, co je při katastrofě ve zmatku protichůdných hledisek a názorů zcela správné a přesné, se zjistí a vyhodnotí až s odstupem.

A je dobré připomenout i to, že dosud nebyl odvolán ani ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss, který nese manažerskou odpovědnost za personální rozvrat inspekce i ostudné selhání jejích úředníků při vyšetřování havárie na řece Bečvě v září roku 2020. Jinými slovy, pokud byl odvolán Pavel Benda, ale nebyl odvolán Erik Geuss, je něco velmi shnilého v rezortu MŽP.

Pokud pak paní ministryně odvolala ředitele Bendu z důvodu „nedostatečné komunikace s obcemi“, pak zcela určitě měla nejprve odvolat sama sebe. Jakpak ona komunikovala s obcemi a vůbec s veřejností nejen v průběhu požáru, ale vůbec od svého nástupu do funkce v prosinci roku 2021? Paní ministryně totiž prakticky není vidět, ani slyšet a nezdá se ani, že by něco konkrétního podstatného dělala. Během požáru v národním parku to platilo dvojnásob. Podle názorů z kuloárů je to solidní úřednice a komunální politička z Moravy a je prý „hodná“. Když se podíváte na internetové stránky MŽP, zjistíte, že jejím hlavním cílem ve funkci je „ústavní ochrana vody“. Zkuste se na tento nápad zeptat nějakého průměrně zdatného právníka z oblasti ústavního či správního práva, obrátí nejspíše oči v sloup.

Každopádně pan ředitel Benda komunikoval s obcemi dostatečně, ale leckdy nekompromisně s ohledem na veřejný zájem, který jako státní úředník podle zákona chránil. Někteří místní politici, kteří mu vyčítali „nedostatečnou komunikaci“, sami nedocházeli na zasedání Rady národního parku. Pavel Benda nebyl kývací pejsek. Nebyl ani obratný taktik jako ředitel NP Šumava Pavel Hubený. A nebyl ani mediální matador, takže po vypuknutí štvanice, kterou proti němu v souvislosti s požárem vyvolaly jisté politické kruhy, se nebránil.

Jestli odvolání ředitele Bendy o něčem vypovídá, pak o současné ministryni a o silném vlivu dřevařské, vodní a komunální lobby na rezort MŽP. Právě to naznačuje skutečné důvody, které jsou zřejmě v pozadí jeho obětování. A ty jsou dva.

Za prvé, mocná dřevařská lobby je vzteky bez sebe, že ochranáři a přírodovědci po zkušenostech z kůrovcové kalamity na Šumavě nakonec prosadili, že se staleté mrtvé smrky v národních parcích ponechávají na místě a neprodávají s obrovskými zisky do celého světa. A pro některé politiky s technickým pohledem na život je představa přirozeného lesa v národním parku nesnesitelná jako pálivá paprička. Chtějí, aby se v lese hospodařilo a přírodě pomáhalo jako dřív, protože český lesní inženýr ví lépe než příroda sama, co je pro ni dobré.

Za druhé, správa NP České Švýcarsko pod vedením Pavla Bendy v roce 2018 vydala nesouhlasné stanovisko ke Koncepci vodní dopravy, která předpokládala vybudování obřího jezu na Labi u Děčína. Ve stanovisku dospěla k závěru, že evropsky chráněné přírodní stanoviště bahnitých břehů na řece Labi by nemohli stavaři vytvořit uměle jinde. Tím dostal jez u Děčína stopku a spolu s ním i marné sny českých „vodníků“ o tom, že na vysychajícím Labi budou plout s velkými loděmi z Pardubic až do Hamburku.

Důvody, pro které neviditelná ministryně odvolala Pavla Bendu, jsou tak jen záminkou, která odvádí pozornost od skutečných příčin požáru. Tou hlavní je globální změna klimatu spojená s chronickým suchem, které vede k požárům v mnoha zemích světa. Naše země tak s požáry, povodněmi a vichřicemi vstupuje do těžkého období, ve kterém se bude Kukulkán stále častěji hněvat a čas od času mu alibističtí vládci raději obětují nějakého beránka, než aby místo astronomicky drahých stíhaček F 35 raději koupili našim hasičům pořádná letadla ke zvládání velkých lesních požárů.

Petr Svoboda

URL zprávy: https://ecomonitor.cz/zprava2.shtml?x=2825125