PRAHA/BRUSEL (EkoList) - Už roky přinášíme přehledy hlasování v české Poslanecké sněmovně o zákonech, které se týkají životního prostředí. Rádi bychom občas sledovali i dění v Evropském parlamentu (EP). Přímo se nabízí projednávání evropské chemické politiky. Protože jde ale o vůbec první článek, v němž se hlasováním v EP podrobněji zabýváme, využijeme situace a na příkladu chemické politiky částečně popíšeme, jak se evropské předpisy přijímají, a taky vyjmenujeme politické frakce, které mají v EP zastoupení. Dozvíte se rovněž, jak o REACH hlasovali čeští europoslanci, co prosazuje česká vláda a kam zatím jednání o REACH dospěla.

Jak se rozhoduje o REACH Evropská komise - je něco jako evropská vláda. Navrhuje právní předpisy. Každá členská země EU má jednoho komisaře. Své komisaře volí vlády jednotlivých zemí. Rada ministrů EU - skládá se z ministrů jednotlivých zemí EU. Každý půlrok této radě předsedá jiná země (má tzv. předsednictví). Na setkání rady se scházejí ministři příslušného zaměření, tedy když se koná setkání Rady ministrů EU pro životní prostředí, sjedou se ministři životního prostředí, na jiných setkáních se takto setkávají třeba ministři zemědělství. O REACH jednají rady pro konkurenceschopnost a pro životní prostředí. V současnosti je předsednickou zemí EU Finsko. Evropský parlament - skládá se z poslanců, kteří byli do funkcí zvoleni v přímých volbách do Evropského parlamentu. Zjednodušeně se dá říct, že Evropská komise předloží Evropskému parlamentu a Radě ministrů EU návrh nařízení. Parlament se k němu vyjádří (například přijme pozměňovací návrhy). Pokud rada následně schválí to, co prošlo parlamentem, je právní předpis přijat. Pokud nesouhlasí, vyrobí rada svoji verzi (tzv. společný postoj) a tu postoupí parlamentu. Pokud společný postoj parlament schválí nebo se k němu nevyjádří, je předpis přijat ve znění společného postoje. Pokud ho EP zamítne, předpis končí a není přijat. Parlament ale ještě může přijmout společný postoj s pozměňovacími návrhy. Pozměněný postoj pak putuje zase do rady. Ta ho buď schválí a předpis je přijat, nebo k němu má výhrady a v tom případě se sejde tzv. dohadovací výbor. V něm je stejný počet zástupců z Rady EU a z Evropského parlamentu a společně se snaží najít znění, na kterém by se shodli. Když se jim to podaří, musí tenhle společný návrh z dohadovacího výboru ještě schválit parlament i rada. Pokud se dohadovací výbor neshodne nebo když společný návrh odmítne rada či parlament, předpis zase končí. Celé schvalování je ve skutečnosti ještě trochu složitější, parlament, rada i komise mezi sebou vedou jednání vlastně pořád, komise se k jednotlivým verzím vyjadřuje taky. Tohle všechno se ale vztahuje pouze na právní předpisy, které se přijímají v tzv. proceduře spolurozhodování. Podle informací EP jde o přibližně dvě třetiny evropských právních předpisů. Týkají se různých oblastí - například dopravy, životního prostředí, vzdělávání atd. Zbytek právních předpisů (týkají se třeba daní nebo zemědělství) přijímá rovnou Rada ministrů EU a s EP je jen konzultuje, některé předpisy (týkající se např. společné zahraniční a bezpečnostní politiky) rada i navrhuje.

Příprava chemické politiky má dlouhou historii. Po letech diskusí Evropská komise oficiální návrh nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemický látek (REACH, z anglického The Registration, Evaluation, Authorization and Restriction of Chemicals) zveřejnila na konci října 2003. Jde o nařízení, což znamená, že v případě přijetí bude tento zákon automaticky platit ve všech zemích EU. Liší se tím od směrnice, která zpravidla jen udává, co mají země EU splnit, a způsob, jakým toho dosáhnou, tedy jak převedou směrnici do svého práva, zůstává na jednotlivých zemích.

Základním cílem REACH je vysoká úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí, zároveň by však měl zajistit i volný oběh látek a zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu. Desítky tisíc látek, které se vyrábějí ve významnějším množství a nebyly pořádně otestovány, by měly být v následujících letech registrovány, ty hodně nebezpečné by pak měly projít celkovým hodnocením. Na základě tohoto hodnocení jim bude udělena tzv. autorizace, tedy jakési povolení látku používat. Odpovědnost za posouzení vlastností látek by měli nést výrobci a dovozci, přičemž jimi dodané dokumenty bude zpracovávat nově vytvořená Evropská agentura pro chemické látky. Na ní taky bude závěrečné posouzení dané látky, agentura by měla navrhovat, zda látka bude autorizovaná, případně za jakých podmínek se může v EU používat.

Guido Sacconi (PES): "Nebylo možné dosáhnout lepšího kompromisu."
Foto: Jan Stejskal/EkoList

Ve stejném roce, kdy komise předložila oficiální návrh REACH (2003), se novým evropským heslem stala konkurenceschopnost. Byla dokonce ustavena Rada ministrů EU pro konkurenceschopnost, která chtěla dohlížet na to, aby zákony přijímané v EU nepoškozovaly hospodářský růst unie. Po tlaku chemického průmyslu se proti silnému REACH postavili vedoucí představitelé Německa (Gerhard Schröder), Velké Británie (Tony Blair) a Francie (Jacques Chirac). Proti REACH lobbovala i vláda USA. Tak se o REACH začalo rozhodovat nejenom v Radě ministrů EU pro životní prostředí, ale i v Radě ministrů EU pro konkurenceschopnost.

Aby Evropská komise podpořila schválení REACH, nechala před zveřejněním návrhu vypracovat studii, která měla odhadnout jeho náklady i přínosy. Náklady byly odhadnuty na 2,8-5,2 miliard euro v příštích 11, případně 15 letech. Přínosy pro zdraví byly naopak odhadnuty až na 50 miliard v příštích 30 letech. Studií se pak ale objevila ještě celá řada. Ty zpracované nebo placené chemickým průmyslem zpravidla předvídají hororové dopady na průmysl, studie ekologických organizací naopak uvádějí až fantastické přínosy REACH.

K prvnímu čtení v Evropském parlamentu (o proceduře víc v boxu) se REACH nakonec dostal v listopadu 2005. Hlasovalo se o víc než tisícovce pozměňovacích návrhů - REACH je pravděpodobně vůbec nejsložitější právní předpis, který se kdy v EP projednával. Parlament přijal verzi, která je oproti návrhu komise v mnoha věcech vstřícnější k ochraně lidského zdraví a životního prostředí. Lobbisté obou stran se zajímali zejména o čtyři následující oblasti.

U tzv. povinnosti péče (z anglického duty of care) parlament do textu návrhu přidal tři samostatné odstavce, které vysvětlují, jak má povinnost péče vypadat. Každý výrobce, dovozce a následný uživatel má vyvinout veškeré úsilí, aby zabránil nepříznivým vlivům látek na lidské zdraví a životní prostředí, zároveň má zajistit sdělování a poskytování informací, případně i technickou pomoc, aby zamezil nebo napravil případné poškození zdraví nebo životního prostředí. Spadá v to i povinnost jasně popsat a oznámit rizika, která jsou s výrobou, použitím a likvidací každé látky spojená.

Parlament přijal i zásadu tzv. povinné substituce. Nejnebezpečnější chemikálie by podle REACH nesměly být používány bez povolení, tedy bez autorizace. Ta by jim byla ale udělena pouze v případě, že za ně neexistuje bezpečnější náhrada, případně že jejich sociální a ekonomický přínos je větší než jejich rizika a že tato rizika jsou dostatečně omezena.

Zpřísnění se dočkalo i posuzování chemické bezpečnosti. Zatímco podle návrhu komise se měly zprávy o chemické bezpečnosti vypracovávat jen pro látky, kterých se vyrábí 10 tun a víc ročně, parlament navrhl, aby se bezpečnostní zprávy týkaly i látek, kterých se vyrábí 1-10 tun za rok - jinak by totiž posouzení unikly asi dvě třetiny látek.

Poslední hodně sledovaná oblast se týká povinnosti sdělovat informace o látkách obsažených ve výrobcích. Parlament se v prvním čtení přiklonil na stranu spotřebitelů - ti by měli mít právo požádat výrobce nebo dovozce o informace o všech látkách, které jsou obsaženy v jejich výrobcích.

Čeští europoslanci sedí v parlamentu od roku 2004. Dostalo se jich tam tehdy devět za ODS, šest komunistů, tři z SNK sdružení nezávislých a Evropských demokratů (SNK-ED), dva sociální demokraté, dva kandidáti KDU-ČSL a dva Nezávislí. Ti se ale krátce po volbách rozkmotřili a dnes je Vladimír Železný členem europarlamentní Skupiny nezávislých/demokracie (ID, celkem 28 poslanců), zatímco jeho bývalá spolukandidátka Jana Bobošíková zůstala nezařazenou poslankyní. Naopak do jedné Skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů (EPP-ED, 264 poslanců) společně vstoupili poslanci nejen lidovců a SNK-ED, ale i ODS. Dva zvolení sociální demokraté se stali členy Skupiny sociálních demokratů v Evropském parlamentu (PES, 201 poslanců) a šest komunistů vstoupilo do konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL, 41 poslanců). Vedle uvedených frakcí jsou v Evropském parlamentu ještě Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE, 90 poslanců), Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance (Zelení/EFA, 42 poslanců) a Skupina Unie pro Evropu národů (UEN, 34 poslanců). Protože se každá ze skupin v parlamentu skládá z mnoha různých národních stran, bývají hlasování barvitější než v české sněmovně, kde strany častěji hlasují jako jeden převažující blok.

	Carl Schlyter (Zelení/EFA): "Evropský parlament podlehl chemickému průmyslu."
	Foto: Jan Stejskal/EkoList

Na stránkách chemicalreaction.org je zveřejněno hlasování europoslanců o třech důležitých bodech REACH. Jde o povinnou substituci, zavedení povinnosti péče a o posílení práv spotřebitelů na informace o složení výrobků. Jak hlasovali Češi a Češky? Poslanci a poslankyně z ODS, SNK-ED, KDU-ČSL i Vladimír Železný a Jana Bobošíková odmítli jak zavedení povinné substituce, tak povinnost péče i víc informací pro spotřebitele. Pouze Jana Hybášková (SNK-ED) s Milanem Cabrnochem (ODS) se hlasování nezúčastnili a Miroslav Ouzký (ODS) vynechal hlasování o povinné substituci. Proti povinné substituci a širšímu právu na informace se postavili i Jaromír Kohlíček, Miloslav Ransdorf a Daniel Strož z KSČM. Všichni tři ale podpořili zavedení povinnosti péče. Jejich straničtí kolegové Jiří Maštálka a Vladimír Remek a kolegyně Věra Flasarová však hlasovali pro všechny tři uvedené návrhy. A stejně se zachovali i sociální demokraté Richard Falbr a Libor Rouček.

V diskusi k REACH při prvním čtení z českých europoslanců vystoupil pouze Jiří Maštálka (KSČM, GUE/NGL). Podpořil jeho silnější verzi: "Co se týká pozměňovacího návrhu, že by průmysl nemusel podávat informace o látkách menšího objemu, soudím, že je to přímé podkopání podstaty REACH. … Jsem přesvědčen, že cesta ke zdraví nevede přes bezzubý REACH."

Znění přijaté parlamentem se ale Radě ministrů EU pro konkurenceschopnost zdálo příliš tvrdé. Proto na svém jednání v prosinci 2005 (ČR reprezentoval tehdejší vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn) navrhla společnou pozici, která se v důležitých bodech vracela spíš k představám chemického průmyslu. Odmítla povinnou substituci i povinnost péče definovanou parlamentem, odmítla vypracovávání bezpečnostních zpráv pro chemikálie, které se vyrábějí v množství 1-10 tun ročně, a taky se přiklonila k právu podniků poskytovat míň informací. V červnu letošního roku s tím souhlasila i Rada ministrů EU pro životní prostředí (ČR tam zastupoval tehdejší náměstek MŽP Tomáš Novotný).

Rada EU tak úplně obrátila a postavila se proti tomu, co sama v červnu 2001 požadovala zapracovat do návrhu REACH. Mezi doporučeními, na kterých se tehdy Rada ministrů EU pro životní prostředí shodla, je povinnost péče i substituce. Doporučení nahrazovat nebezpečné chemikálie se objevilo i v 6. akčním plánu EU pro životní protředí, který společně přijaly Rada ministrů EU a Evropský parlament v červnu 2002.

Spolurozhodováním se od roku 2004, kdy se ČR stala členem EU, na postoji Rady EU podílí i česká vláda. Výměna Topolánka za Paroubka neměla na naše stanovisko k REACH velký vliv, vyjednávání vedou stále stejní lidé. Naše pozice vzniká dohodou ministerstev životního prostředí a ministerstva průmyslu a obchodu, případně i ministerstva zdravotnictví. ČR dnes podporuje společnou pozici Rady EU, což v praxi zjednodušeně řečeno znamená, že je proti paušální povinné substituci, proti povinnosti péče formulované parlamentem a je i proti vypracovávání bezpečnostních zpráv o chemikáliích, které se vyrábějí v množství 1-10 tun ročně.

Pro zjištění důsledků REACH vláda zaplatila zpracování studií o dopadech na zpracovatelský průmysl v ČR a rovněž na zaměstnanost v některých oborech. Zprávy, které by vyhodnocovaly přínosy REACH pro zdraví české populace nebo přínosy pro životní prostředí, si zpracovat nenechala.

Podklady, které si vláda nechala udělat, zpracovával nebo schvaloval Svaz chemického průmyslu ČR (SCHP), lobbistická organizace chemického průmyslu. V jeho brožuře "Dobrý den, tady REACH!" ze září letošního roku se například píše: "Do posledního okamžiku vyvíjí SCHP ČR intenzivní úsilí - lobbying za co nejpřijatelnější tvar nařízení REACH." Na vypracování studií se podílel i Výzkumný ústav oborové syntézy, což je dceřinná akciová společnost pardubické chemičky Synthesia. Obsahem studií jsou především odhady, kolik bude chemický průmysl i různá další odvětví (např. automobilový nebo textilní) na nařízení REACH tratit. Součástí zhodnocení dopadů na zpracovatelský průmysl v ČR je i dílčí studie o hodnocení přínosu REACH pro zdraví, kterou zpracovali odborníci z Centra pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu. Jejím obsahem je ale především představení možností, jak přínos REACH pro zdravotní důsledky expozice chemickým látkám hodnotit. V závěru autoři navrhují postup, jak by se přínos mohl odhadnout. Takovou studii už ale ministerstvo životního prostředí (MŽP) zpracovat nezadalo. "Nezbyly na ní peníze," vysvětluje to Karel Bláha z MŽP, který je hlavním úředníkem, jenž má rozhodování o REACH na českých ministerstvech na starost.

Ria Oomen-Ruijtenová (EPP-ED): "Ubylo zbytečné testování."
Foto: Jan Stejskal/EkoList

Poté, co Rada EU znění přijaté parlamentem odmítla a vypracovala svůj společný postoj, skončil REACH zase v Evropském parlamentu. Tam ho v první polovině října projednal výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin - a jasnou většinou hlasů podpořil svá stanoviska z prvního čtení. Tedy například schválil pozměňovací návrh zavádějící povinnou substituci, povinnost péče, větší právo na informace pro spotřebitele i povinnost vypracovat bezpečnostní zprávy i pro chemikálie, které se vyrábějí v množství 1-10 tun ročně. Před druhým čtením v Evropském parlamentu tak bylo mezi návrhem výboru pro životní prostředí a společným postojem Rady EU několik výrazně rozdílných bodů - a tím i sporů mezi Radou EU a EP.

Sympatie nebo odpor veřejnosti k případnému zpřísnění REACH jsou v podstatě stejné, jako tomu bylo po celou dobu jeho projednávání. Vadí hlavně chemickému průmyslu (například Radě evropského chemického průmyslu - Cefic) a liberálním aktivistům, v ČR například Liberálnímu institutu. Proti tvrdšímu REACH jsou i některé průmyslové federace.

Pro silnější REACH je naopak nesčetně ekologických nevládek a organizací za práva spotřebitelů. Návrhy výboru pro životní prostředí EP ale podporuje i Evropská konfederace odborových svazů, která zastupuje asi 50 milionů pracovníků po celé Evropě (jejím členem je i Českomoravská konfederace odborových svazů). Široké zastání má silnější REACH i mezi lékaři, podporuje ho například Stálý výbor evropských lékařů, který sdružuje jednotlivé národní lékařské organizace, převážně ze zemí EU (jeho členem je např. Česká lékařská komora). Za silný REACH ale lobbují i některé firmy, třeba Skanska, IKEA, Nokia a další.

Na semináři v Evropském parlamentu v první polovině listopadu představili své stanovisko k REACH představitelé několika parlamentních frakcí. Prakticky všichni se shodovali v tom, že Rada EU ve své společné pozici skoro vůbec nevyšla vstříc návrhům parlamentu. U jednotlivých otázek už se ale zástupci parlamentních skupin lišili. Pro silný REACH byli socialisté (nebo aspoň jejich část), hlavně ale Zelení/EFA a podporovali ho i členové ALDE a GUE/NGL. Například Jens Holm (GUE/NGL) to zdůvodňoval tím, že sám pochází ze Sundsvallu, kolébky švédského průmyslu. Sám prý má astma i alergie. "Vím, že to nemůžu jednoznačně přičíst a vrub prostředí, ve kterém jsem vyrůstal a pracoval a kde se používalo hodně chemikálií, ale může to být důvod."

Němci Karl-Heinzi Florenzovi (CDU, EPP-ED), předsedovi výboru pro životní prostředí, se naopak nelíbilo přílišné zveřejňování informací o konkrétních látkách. Podle něj je v chemickém průmyslu obrovská konkurence a firmy by na to doplácely.

Na otázku, zda existuje někdo, kdo by si přál REACH potopit, všichni shodně odpovídali, že o nikom takovém nevědí, že i chemický průmysl souhlasí s tím, že by bylo lepší REACH mít, jen se liší v názoru na to, jak přísný. Na doplňující otázku, které státy se tedy v Radě EU zasazují o to, aby byl REACH přijat v co nejměkčí podobě, se zase poslancům moc odpovídat nechtělo. Linda McAvanová z britské Labour Party (PES) na to odmítla odpovědět. "Není to důležité. Chci, abychom došli ke kompromisu, a proto nikoho jmenovat nebudu, ničemu by to nepomohlo." Podobně se vyjádřil i konzervativec Karl-Heinz Florenz, jen Carl Schlyter (Zelení/EFA) nadhodil, že zejména novináři z Německa, Nizozemí a Polska by se mohli svých vlád zeptat, jak to s REACH vlastně myslejí.

Hlasovat o REACH ve druhém čtení se bude na zasedání ve Štrasburku, které začíná 11. prosince. Ještě ten den odpoledne by měla začít rozprava k REACH, samotné hlasování proběhne pravděpodobně ve středu v 13. prosince v poledne.

Neformální jednání mezi Evropským parlamentem a Radou EU probíhala mezi hlasováním ve výboru pro životním prostředí v polovině října a mezi blížícím se zasedáním EP v polovině prosince velmi intenzivně, pracovní skupina se scházela skoro každý týden. Podle tiskových zpráv z 1. prosince EP a jeho jednotlivých skupin se zástupci parlamentu a finského předsednictví Rady EU dohodly 30. listopadu v noci na kompromisu. Zpravodajovi zákona, kterým je italský socialista Guido Sacconi, se podařilo domluvit dohodu mezi svou skupinou a EPP-ED, která bude zřejmě přijatelná i pro Radu EU. (Lidovci a konzervativci sdružení v EPP-ED jsou ve svých názorech totiž bližší společnému postoji rady než výsledkům hlasování ve výboru pro životní prostředí.) Socialisté přitom ustoupili Radě EU ve většině návrhů, které v říjnu požadoval výbor pro životní prostředí EP zapracovat do REACH (a sami socialisté pro ně hlasovali).

Povinná substituce se podle kompromisu nebude týkat všech nejnebezpečnějších látek, takže například látky způsobující rakovinu, látky narušující genetické informace a látky toxické pro reprodukční systém budou moct výrobci dál používat, a to i v případě, že budou k dizpozici bezpečnější alternativy. Tyto látky se musejí "přiměřeně kontrolovat".

	Jens Holm (GUE/NGL): "Socialisté se vzdali velkému byznysu a konzervativcům."
	Foto: Jan Stejskal/EkoList

Ve zdůvodnění, proč výbor EP pro životní prostředí požadoval bezpečnostní zprávy i pro chemikálie vyráběné v množství 1-10 tun ročně, se píše: "Průmysl i instituce EU neúnavně zdůrazňují, aby REACH uplatňoval "přístup založený na riziku". Rizikem je spojení nebezpečí a expozice (látka je nebezpečná a zároveň jsou jejímu působení vystaveni lidé - pozn. aut.). Avšak posouzení a) nebezpečí a b) expozice se požaduje pouze ve zprávě o chemické bezpečnosti. Omezení posouzení bezpečnosti na látky přesahující 10 tun by vyloučilo dvě třetiny látek z obou těchto posouzení. V důsledku toho by bylo takřka nemožné určit náležitá opatření k řízení rizik na ochranu pracovníků nebo spotřebitelů před nebezpečnými látkami. Takové výrazné omezení údajů není přínosné pro nikoho." Při dohadování o kompromisu ovšem parlamentní vyjednávači ustoupili a zprávy o chemické bezpečnosti pro látky, které se vyrábějí v množství menším než 10 tun ročně, se vypracovávat nebudou.

Povinnost péče podle kompromisu mezi EP a Radou EU není závazně uvedena v zákoně, pouze se obecně zmiňuje v nezávazné preambuli.

Spotřebitelé budou moct žádat o informace o přítomnosti vysoce nebezpečných látek ve výrobcích. Výrobci budou moct utajovat informace, které pro ně budou důležité z komerčního hlediska.

"Každý by měl pochopit, že nebylo možné dosáhnout lepšího kompromisu," prohlásil v pátek 1. prosince zpravodaj zákona Guido Sacconi. "Vyzývám jak poslance EP, tak vlády jednotlivých zemí EU, aby tento kompromis podpořili, a uvedli tak REACH v život," dodal Sacconi. Ria Oomen-Ruijtenová, která REACH sledovala pro EPP-ED, uvedla, že její frakce dosáhla úspěchu v klíčových oblastech návrhu. EPP-ED se podle jejích slov podařilo zajistit, aby byl zákon míň byrokratický a odpadlo zbytečné testování. Kompromis nakonec podpořili i liberálové z ALDE. Jejich hlavní vyjednávač ohledně REACH Chris Davies si myslí, že se podařilo dosáhnout rovnováhy mezi komerčními zájmy chemického průmyslu a potřebou zajistit lepší ochranu lidského zdraví a životního prostředí.

Rozčarovaní jsou naopak Zelení/EFA. "Evropský parlament nakonec podlehl intenzivnímu lobbování německého chemického průmyslu a souhlasil s kompromisem, který zásadně omezuje potenciální přínosy REACH plynoucí z ochrany občanů EU a životního prostředí před toxickými chemikáliemi," napsal v tiskové zprávě jejich stínový zpravodaj Carl Schlyter. Podobně reagovala i sjednocená levice (GUE/NGL). "Jsem hrozně zklamaný. Prohráli spotřebitelé, pracovníci v chemickém průmyslu a progresivní firmy, které chtěly nahrazovat nebezpečné chemikálie," říká jejich stínový zpravodaj pro REACH Jens Holm. "Socialisté naprosto kapitulovali před velkým byznysem a konzervativci. To je smutné a ukazuje to, že moc je daleko důležitější než životní prostředí a veřejné zdraví."

Hlasovat o REACH se v EP bude 13. prosince, ještě do konce roku by měla o znění odhlasovaném v EP rozhodnout Rada ministrů EU. Pokud obě instituce posvětí stejný text, stane se tento text zákonem. Pokud EP text zamítne, bude to konec zákona. Pokud rada nebude souhlasit s textem, který schválí EP, dojde na jednání tzv. dohadovacího výboru (víc viz rámeček).

Pozn. red.: Při přípravě tohoto článku se autor zúčastnil semináře o REACH v Evropském parlamentu v Bruselu - cestu a ubytování zaplatil Evropský parlament.

Text je rozšířenou verzí článku z tištěného EkoListu 12/2006.

Jan Stejskal

URL zprávy: https://ecomonitor.cz/zprava2.shtml?x=1941131