PRAHA (EkoList) - Republikáni Miroslava Sládka (RMS) se ve svém programu do Evropského parlamentu životním prostředím a zemědělstvím zabývají velmi obsáhle. V textu kriticky shrnují současný stav u nás i ve světě, a formulují svá řešení. Mimo jiné chtějí posuzovat vlivy na životní prostředí vždy podle té "nejčernější" varianty, podporují místní referenda a venkovské komunity. Chtějí vytvářet podmínky pro rozvoj venkova a zemědělství a hromadnou přepravu šetrnou k přírodě. RMS jsou proti klonování a GMO a podporují biologické zemědělství.

---

Podrobné informace o volbách do Evropského parlamentu najdete zde

---

Strana poukazuje i na globální ekologické problémy, konkrétně varuje před kácením deštných pralesů, které ohrožuje každého z nás. Vodní dopravu preferují hned po zelezniční dopravě. RMS mají ve volbách do Evropského parlamentu č. 31.

Odpovědi "Republikánů Miroslava Sládka" na anketu EkoListu

1. Který z problémů životního prostředí by se měl na úrovni Evropské unie přednostně řešit? Jaké kroky pro řešení tohoto problému chcete podniknout v Evropském parlamentu?

Znečišťování ovzduší a podzemních vod. Životní prostředí je problém, u kterého nelze vést nějaké zeměpisné hranice a spoléhat se třeba na to, že je mimo Evropskou unii. Proto by měl EP věnovat kromě tzv. domácích problémů pozornost především likvidaci deštných pralesů v Latinské Americe. Přístup tamních vlád totiž bezprostředně ohrožuje každého z nás.

2. Má EU dál prosazovat Kjótský protokol jako základní strategii boje proti klimatickým změnám? Pokud ne, jaké nástroje ochrany klimatu má prosazovat?

Ano a to i přes odmítavý postoj Spojených států anebo právě proto. Tvrdší postup by se v tomto rámci měl zavést především proti rozvojovým zemím, které dnes patří mezi významné znečišťovatele, aniž by významně přispívaly ke světové produkci.

3. Pro jaké konkrétní dopravní stavby na území ČR budete prosazovat financování z peněz EU (např. v rámci programu Transevropských dopravních sítí)? Bude mezi nimi kanál Dunaj - Odra - Labe?

Ač to zní ekologům nepříjemně, budeme prosazovat i příspěvky na stavbu dálnic, byť i zde lze třeba formou tunelů najít jistě společné stanovisko. Vodní dopravní cesty by se měly stát hned po železnici nejperspektivnější oblastí.

4. Jaký postoj má EU zaujmout v otázkách liberalizace světového obchodu. Mají být multilaterální obchodní smlouvy nadřazeny dohodám o životním prostředí? Nebo to má být naopak? Má se o těchto věcech jednat pouze na půdě Světové obchodní organizace (WTO), nebo i v Organizaci spojených národů (OSN)?

Dohody o životním prostředí by měly mít přednost. Bohužel s OSN se již takřka nedá počítat, protože kvůli svému chování v posledním desetiletí (válka v Jugoslávii apod.) úplně ztratilo svoji pozici a dnes by bylo lepší nepřispívat na tuto organizaci a takto ušetřené peníze věnovat na rozumnější věci než živit jakéhosi Anana.

5. Snahy členských států EU o ochranu životního prostředí na svém území narážejí na pravidla EU o volném pohybu zboží a služeb (viz např. spor mezi Evropskou komisí a Německem o zálohování nevratných obalů nebo spor mezi Evropskou komisí a Rakouskem o zákaz jízdy kamionů na určitých trasách). Považujete současnou právní úpravu této problematiky za uspokojivou, nebo by měla být posílena práva členských států na ochranu jejich životního prostředí, nebo by naopak měla být posílena zásada volného pohybu zboží a služeb na úkor práva států chránit životní prostředí na svém území?

Vzhledem k tomu, že prosazujeme přeměnu Evropské unie v Evropu suverénních národů, je moje odpověď zcela jasná. Národní státy musejí mít při jakémkoliv rozhodování hlavní slovo. Pokud EU není schopna toto akceptovat, je jediným řešením její zrušení.

6. Jste nakloněni tomu, aby o sporných ekologických otázkách bylo možné hlasovat v referendu na celoevropské úrovni?

Na každou důležitou otázku musí být uspořádáno referendum a jeho výsledek musí být pro Evropskou komisi a Evropský parlament závazný.

Vybrané pasáže z programu "Republikánů Miroslava Sládka"

Národní identita
Pokud chceme existovat jako národ, pokud chceme zůstat svobodní, musíme si uchovat naší národní identitu. Náš boj, boj Republikánů, je symbolem a vzorem pro všechny lidi, kterým osud našeho národa leží na srdci. Proto také je třeba chránit základy přirozeného pořádku, který spočívá v rodině, vlasti, vzdělání a respektu k životnímu prostředí.
(...)

4. část - Životní prostředí
Otázky spojené s tvorbou a ochranou životního prostředí se stále více dostávají do popředí veřejných debat. Destrukce života a přírodního prostředí jsou důsledkem materialistické orientace společnosti za poslední půlstoletí. Uplácení politiků zájmovými skupinami, ještě celou situaci zhoršuje. Kult zisku a degradace člověka na pouhého spotřebitele vedou ke stavu, který známe ze svého bezprostředního okolí. Ze všeobecné nespokojenosti s mnohdy nenapravitelnými škodami těží jistý druh ekologismu s extrémně levicovým a naprosto nerealistickým nábojem. Skutečné ekologické aktivity jsou zneužívány těmi, kteří si u nás po vzoru svých západních sousedů říkají “zelení”. Ti nikdy nebránili životní prostředí, ale udělali si z něho politikum a snadný stupínek k politické kariéře, vyprazdňujíc obsah pojmu ekologie a zaměňujíc konkrétní práci pro budoucnost s placeným tlacháním na schůzích.

Nelze opomenout ani výrazné nebezpečí, které na náš národ čeká ze zneužívání ekologie mondialisty, těmi, kdo chtějí ovládnout svět a nastolit planetární diktaturu. Samozřejmý přesah přírody přes národní hranice je pro ně záminkou k likvidaci národního prostoru ať již z důvodu snižování emisí, očištění vodních toků apod.

V civilizované zemi jako je ta naše, byla krajina postupně přizpůsobována člověku. Její rysy tak byly výsledkem kompromisu mezi přírodou a jejím užíváním. V minulosti měl však člověk omezené prostředky, které mnohdy neuvědoměle nebo šťastnou náhodou umožnily respektovat přírodní rytmus a její rovnováhu. To se však výrazně změnilo zvláště ve druhé polovině minulého století. Negativní vývoj akceleruje a zvláště architektura asistovala při negaci tradičních forem lidských sídel. Zvláště neschopnost vlád a jejich místních představitelů s jejich megalomanskými a zkorumpovanými akcemi zabránila harmonickému užívání národního prostoru.

Zvláště nebezpečné je znečišťování a zničení přírodních zdrojů. Principiálně nejdůležitější pro budoucnost je voda. Přes určité úsilí o čistotu povrchových vod a vykazované výsledky v návratu ryb a raků do našich toků se skutečné nebezpečí skrývá v hlubinách naší země. Směrem k podzemním zdrojům vody směřují znečišťující látky již padesát let a jejich postup prakticky nelze zastavit.

Ke znečišťování ovzduší přispívají i energetické provozy a zvláště doprava stále výraznější měrou.

Odpady, a zvláště průmyslové a nebezpečné, představují dnes časovou bombu, umocňovanou ještě kriminální činností našich sousedů, kteří do naší země vyvážejí ty nejnebezpečnější toxické odpady, za jejichž likvidaci by museli ve své zemi platit obrovské sumy. Proto si najímají české firmy, o nichž už dopředu musí vědět, že nemají k dispozici potřebnou technologii na likvidaci nebezpečných látek. Ty potom odpad klidně vyvezou do nejbližšího lesa a poté zkrachují, platíc coby s.r.o. jen směšnou částku. Likvidace těchto černých skládek, ať již se jedná o chemikálie, ojeté pneumatiky či cokoliv jiného, bude muset být poté hrazena ze státních prostředků a pokud by začala již včera, bylo by stejně pozdě.

Hrozba, kterou dnešní znečištěné prostředí představuje pro naše zdraví a obživu, je větší než je masmédii prezentováno. Chemická, genetická a infekční rizika se násobí (dioxiny, herbicidy, antibiotika, hormony, salmonela a návrat starých nakažlivých nemocí, jako tuberkulózy atd.). To se projevuje v růstu počtu onemocnění přímo souvisejících alergií a chátrání populace.

Člověk nestojí nad přírodou, je její součástí a musí respektovat její zákony.

Je třeba, abychom my všichni považovali přírodní prostředí za prvek naší národní identity a suverenity. Existuje pevná vazba mezi naší národní identitou a naším životním prostředím. Jsme spojeni se svojí zemí a musíme bránit naše národní dědictví.

Naše vlast je tvořena nejen populací, kulturou, ale také životním prostorem se svou krajinou, faunou a florou. A právě proto by otázky životního prostředí měli být řešeny v rámci národním, což ovšem nijak nevylučuje efektivní mezivládní spolupráci.

Velkým bojem 21. století bude boj za rozličnost, různost proti celosvětové normalizaci. Bohatství bylo v uplynulých tisíciletích lidské historie tvořeno právě na základě neobyčejné rozmanitosti a budoucnost je jejím záměrným potíráním ohrožena.

Přitom právě my nechceme v žádném případě podezírat a zatracovat vědecký a technický pokrok. Vždyť, byť trochu paradoxně, právě díky pokroku někdy lze zároveň napravit ty škody, které člověk svojí činností způsobil. Věda a technika by však měly být ve službách života a přírody.

“Věda bez svědomí není nic jiného, než troska těla i ducha.”

Navrhujeme:
1. Je třeba odmítnout vše nadnárodní, neboť každý takový akt je trojským koněm pro mondialistickou revoluci (zvyšování moci mezinárodních organizací, přímé evropské daně, které nás čekají, světové kvóty CO₂).

2. Odmítneme všechny smlouvy a diplomatické akty, které by omezovaly naši svrchovanost v této oblasti.

3. Uplatníme velmi efektivní dvoustrannou spolupráci v otázkách životního prostředí, přesahujících národní hranice. (Očista a splavnost Labe, zachování šumavských lesů, obnova Krušných hor, atd.)

4. Zájmy ekonomické a rozpočtové nyní jednoznačně preferují tu produkci, která ničí práci, lidské zdraví a životní prostředí. Například dnes jsou placeny daně bez ohledu na to, zda se jedná o výrobu, která znečisťuje životní prostředí či nikoliv. Daně a jejich využití tedy nesmí být neadresné a globální, ale právě naopak přesně zaměřené tak, aby podporovaly kvalitu života, zdraví a ochranu přírody.

5. Zvýšíme i úroveň norem, které se tak stanou bariérou zvláště pro produkci přicházející ze zemí třetího světa, které nemají takové priority jako právě my. Takovéto ochranářství je ovšem velmi šlechetné, neboť brání zároveň a prospívá i zájmům zemí třetího světa a jejich populaci.

6. Jednoznačně preferujeme investice užitečné pro životní prostředí a zároveň budeme uplatňovat princip opatrnosti, tj. vliv na životní prostředí posuzovat vždy v té “nejčernější“ variantě.

7. Budeme podporovat nezávislé a inovativní výzkumy nezávislé na velkých koncernech a lobbistických skupinách, neboť závěry jejich týmů i přes proklamovanou objektivitu jsou jasně podřízeny zájmům zadavatele.

8. Objektivní a komplexní informace o aktivitách vlády, místní samosprávy i jednotlivých podniků jsou přirozeným právem každého našeho občana. Součástí tohoto přirozeného práva je i místní referendum.

9. Součástí ochrany životního prostředí bude i důsledná kontrola dodržování norem a přímá penalizace odpovědných osob. Je třeba zvýšit citlivost veřejnosti na tyto otázky a ukazovat dobré příklady.

10. Neexistuje půda bez rolníků, venkov bez venkovanů v dobrém slova smyslu. Proto budeme vytvářet podmínky pro rozvoj vesnic a zvýšení jejich atraktivity zvláště pro mladé lidi. Zvláštní výhody budou mít tradiční usedlosti, historická území a stavby.

11. Zaručíme, že bude naprosto nemyslitelné, aby se kvůli těžbě písku a štěrku zničil byť jediný svah nebo jediné říční údolí.

12. Podpoříme čisté biologické zemědělství a místní produkci.

13. Povzbudíme hromadnou přepravu šetrnou k životnímu prostředí.

14. Recyklace a efektivní zpracování odpadů, právě tak jako prevence znečištění vodních zdrojů jsou dalšími ze stěžejních bodů našeho programu.

15. Moderní společnost je vystavena i novým druhům znečištění, které přinesla teprve druhá polovina minulého století. Jedná se o hluk a elekromagnetické záření. Současné normy jsou nedostatečné a především nedostatečně uplatňované. O tom by mohli vyprávět lidé žijící v blízkosti letišť, dálnic nebo železničních tratí. Jelikož elekromagnetické záření je novým druhem, je třeba objektivně studovat jeho účinky a stupeň nebezpečnosti. Na základě výsledků těchto studií, přijmout stejně přísné předpisy, jako v případě znečištění vody nebo ovzduší.
(...)
10. část - Ekonomika ve službách národa

Navrhujeme:
1. Návrat k rozumnému protekcionismu bude znamenat, že bude vyslyšen hlas národa ve vnějších ekonomických vztazích;
(...)
* ochraňovat a podporovat “neziskové” okruhy jako je dědictví architektonické a krajinné, ochrana a podpora jazyka, úroveň ochrany sociální a rodinné, investice do oživení venkova atd.

11. část - Naše zemědělství
Nikdo se nemůže mýlit, když konstatuje, že naše zemědělství je ve stádiu zániku. Proč tomu však je, není mnohým z nás na první pohled jasné.

Půda a její obdělávání se kdysi staly symbolem lidské civilizace. Po dlouhou dobu se kolem tohoto středobodu organizoval celý život společnosti a její instituce. Obdělávání půdy s sebou přinášelo i vzdělávání lidí, vytvářelo morální a intelektuální kapitál, jehož působením vznikal dnešní typ člověka, bytost věrná a vytrvalá.

Obdělávání půdy vytvořilo podmínky pro skutečné zakořenění, stabilitu, která vzdorovala všem nepřízním. Zakořenění v realitě dnů a ročních období, které umožnilo člověku žít v souladu s přírodou.
(...)

Politika světovládců je především politika nenávisti k půdě a k těm, kdo ji obdělávají. Jejich cílem je zlikvidovat rolníky a přetvořit výrobu potravin na efektivní průmyslové odvětví bez citu, krásy, lidského umu a přírody.
K tomu slouží opatření přijímaná orgány EU:
* redukce populace zabývající se zemědělstvím na minimum;
* zničení malých farem ve prospěch průmyslových gigantů;
* přizpůsobení produkce potřebám unifikovaného trhu;
* opuštění většiny dnes obdělávané půdy a její zničení rozšiřováním měst, komunikací a podniků.

# Takto zničený venkov už nebude schopen bránit suverenitu své země zajištěním potravinové soběstačnosti. Průmyslová exploatace země bude poté moci pokračovat proti přírodě i zdravému rozumu. Lidské bytosti budou degradovány na roboty krmené v unifikovaných umělohmotných jídelnách jednotlivými dávkami živin bez chuti, tvaru, barvy a vůně.

Naším cílem je zachovat naše zemědělství prosperující a nezávislé. Nejen jako zdroj výživy národa, ale také jako uchovatele a obránce jeho kultury.

Navrhujeme:
1. Restaurovat národní zemědělství.

2. Zajistit komplexní rozvoj venkova podporou těch, kteří zde žijí nebo těch, kdo se rozhodnou venkov posílit a oživit.

3. Podporovat mladé rolníky snížením daní po dobu prvních pěti let od začátku hospodaření.

4. Státem zaručené výkupní ceny na sezónu dopředu.

5. Pro ozdravění současné situace uvalit moratorium na dluhy.

6. Pro zdravé zemědělství ve vztahu k přírodě i produkci je třeba omezit používání umělých hnojiv i různých chemických přípravků na ošetřování rostlin, právě tak jako zakázat preventivní dávky léčiv přidávaných do krmných směsí. Stejným zákazem postihnout i zkrmování odpadu hospodářskými zvířaty.

7. Zakázat geneticky modifikované organismy a klonování zvířat.

8. Ochraňovat venkovské komunity a dát jim prostředky k dalšímu vývoji.

9. Omezit možnosti cizinců při získávání půdy.

10. Ochraňovat lesy, zlepšovat jejich kvalitu a rozlohu

EVROPSKÁ UNIE JE KONCEM NAŠÍ ZEMĚ, KONCEM SUVERENITY POLITICKÉ, EKONOMICKÉ A SOBĚSTAČNOSTI V ZEMĚDĚLSTVÍ. JE TO TAKÉ KONEC NAŠEHO JAZYKA A KULTURY.

Martin Mach

URL zprávy: https://ecomonitor.cz/zprava2.shtml?x=181481