PRAHA/PEKING (EcoMonitor) - Obrovský rozsah ekonomické transformace dnešní Číny jde ruku v ruce s dosud nepoznanými problémy a nebezpečími. Nejzávažnější jsou ty, které se týkají životního prostředí. Nakrmit pětinu obyvatel zeměkoule z plochy odpovídající 7 % celosvětové orné půdy nebylo nikdy jednoduché. A volná půda v současnosti mizí rychlostí jednoho milionu hektarů ročně, zato rostou nové továrny, elektrárny a města.

„Když vyjedete ven z města, nenajdete kolem žádné vesničky a pole,“ potvrzuje jeden z obyvatel Šanghaje. „Jenom další města.“ Nekonečné řady šedivých továren a panelových domů průmyslových zón nasávají další a další obyvatele ze zemědělských oblastí. Následkem je největší vylidnění venkova v lidské historii. Plány počítají s přestěhováním 400 milionů lidí do velkoměst v následujících 25 letech, lidí, kteří budou ve skutečně širokém měřítku potřebovat silnice, domy a další infrastrukturu.

Kvůli ekonomickému boomu se kdysi zcela soběstačná země stala největším dovozcem nejen obilí, ale i dalších zdrojů v neuvěřitelných množstvích. Čínská republika je největším spotřebitelem mědi, hliníku a cementu a druhým největším dovozcem ropy. Zatímco hlad republiky vyvolává obavy o dlouhodobý dopad na celosvětové zásoby surovin, její vlastní přírodní zdroje – voda, vzduch a země – jsou vystaveny velkému ohrožení. Čína se stala druhým největším producentem oxidu uhličitého a během tří desítek let zřejmě předběhne Spojené státy, svého největšího rivala na poli produkce skleníkových plynů.

Spotřebu elektrické energie pokrývá země ze 75 % spalováním uhlí. Vláda po sérii velkých výpadků energie investovala do výstavby nových, především tepelných elektráren na uhlí. Jejich provoz přináší vyhlídku na nová oblaka uhelného prachu a kyselé deště. Peking se snaží snížit znečištění ovzduší tím, že apeluje na občany, aby si sami doma topili zemním plynem. Lepšímu vzduchu však nepomůže neustávající nárůst nových automobilů v ulicích města. Množství osobních aut se každých několik let zdvojnásobuje. Jestliže dosáhne počet vozů na obyvatele hustoty jako v USA, Čína bude muset najít prostor pro 600 milionů automobilů, více než dnes jezdí po celém světě.

Na západ od hlavního města se naskýtá pohled na zřejmě nejzávažnější ekologický problém budoucnosti. Vyschlá, prašná koryta řek se táhnou skrz šedivé kopce a nížinnou poušť. Více než polovina obyvatel Lidové republiky Čína stojí tváří v tvář obrovskému problému s nedostatkem pitné vody, nebo jejím znečištěním. „Když jsem byla mladá, voda byla všude kolem,“ říká prominentní spisovatelka Dai Qing. „Okrajové oblasti Pekingu byly plné rýžových polí a rybníčků s lotosovými květy. Dnes zcela zmizely. Nejbližší voda je více než 100 metrů pod povrchem. A lidé stále chtějí domy s bazény jako mají v USA,“ dodává spisovatelka.

Dai Qing stála v čele nevídané kampaně proti výstavbě hráze Tři soutěsky na řece Jang-c'-ťiang. Nyní se stavba přehrady s největší hydroelektrárnou světa dostala již do poslední fáze. Podle kritiků nastanou v budoucnu velké problémy s usazeninami i záplavami. „Jenže vedoucí představitelé žádné takové informace nepustí do médií, včetně internetu, který hlídá jejich vlastní policie.“

Město Chongqing, které leží výše na řece, vkládá do přehrady velké naděje, neboť vyšší hladina vody umožní velkým lodím zaplouvat až do jeho přístavu. Podle žebříčku Světové banky se v Číně nachází 16 až 20 nejznečištěnějších měst světa a z nich na předním místě právě Chongqing. V některých dnech je skrz smog z města velká řeka jen těžko k zahlédnutí. Radnice se také potýká s velkými problémy s tekutými odpady, všechny kaly a odpadní vody se vypouštějí rovnou do řeky. „Když nastane sucho a proud se zpomalí, splašky se nemohou rychle rozředit a to přináší velké problémy zdraví obyvatel,“ říká John Aspinall, který dohlíží na stavbu čistírny odpadních vod.

Ekonomické reformy v Číně přinesly užitek milionům lidí, daly jim lepší jídlo a lepší standardy bydlení. Jenže není možné přehlížet ničení přírodních zdrojů jako cenu za tyto reformy, za které zaplatí stejní lidé. Michael Ma, obchodní konzultant pro životní prostředí, našel čínské dělníky nacpané v tmavých továrnách plných kouře, ve stejném prostředí, jaké panovalo v 19. století v Evropě. „Nadnárodní společnosti mají stejnou vinu jako místní v tom, že využily nedostatek zákonů na ochranu životního prostředí i pracovních podmínek,“ říká Michael Ma. „Našly díry v zákonech, a tak jich využily, aby vydělaly rychle velké peníze. A když nastal nějaký problém, přesunuly se hlouběji do vnitrozemí.“

V poslední době se zdá, že na nátlak řady organizací bude vláda více reagovat a téma životního prostředí se stane i pro ni důležité. Nyní je zřejmě nejdůležitější prosadit myšlenku, že pro firmy by mělo být dražší znečišťovat okolí než dodržovat ekologické standardy.

Podle článku Tima Luarda BBC News Online 14. 10. 2004.

Hugo Charvát

Zobrazení zprávy pro tisk