HORNÍ KRUPÁ (Českobratrská církev evangelická) - Evangelíci v Horní Krupé se dlouhodobě snaží o odpovědný a udržitelný přístup k životnímu prostředí. Spolu s přáteli a sousedy sází stromy, čistí okolní krajinu od odpadků, ve farním areálu vybudovali a spoluprovozují centrum ekologické výchovy...

Díky pozemkovým úpravám chtějí navíc plánovat třeba obnovu cest, revitalizaci potoků, vytváření mokřadů a jezírek, vysazování stromořadí a větrolamů…

Zkrátka pečují a inspirují k dobré péči. S osobním nasazením a vírou, že má smysl opatrovat to, co nám bylo svěřeno.

„Snažím se už mnoho let v pátek odpoledne vyšetřit si čas – vedu pro děti z vesnice přírodovědný kroužek. Díky tomu poznáváme okolní přírodu jako velký dar ale i úkol o ni pečovat. Spolu pak vysazujeme ovocná stromořadí, vymýšlíme různé stezky a zastavení, pouštíme papírové draky, běháme benefiční běhy.

A protože spousta lidí stojí o rozhovor s farářem – lidé se smutkem, snoubenci před svatbou, rodiče před křtem dětí – chodím s nimi, když to jde, na procházky do okolí vesnice,“ líčí farář David Šorm.

Věří, že jeho odpovědnost za místo, kde žije, nespočívá jen v dobrých vztazích mezi lidmi. „Dokonce si myslím, že v krásné a stabilní krajině se mnohá napětí i životní bolesti dovedou lépe uzdravovat a hojit,“ dodává.


Vyprávění Davida Šorma v nezkrácené podobě:

Nemyslím si, že bychom byli křesťanským společenstvím, které se výhradně orientuje na ekologická či přímo environmentální témata. Ani já jako farář nejsem a nedokážu být takto zaměřeným. Přesto jsme z části vesnickým sborem, žijeme uprostřed hospodářské krajiny Českomoravské vrchoviny a chceme, abychom žili v krajině stabilní a pestré (v tomto smyslu krásné).

Protože máme malé kousky lesa a řešíme v nich kůrovcovou těžbu, chceme nyní vysadit smíšený les s minimálním podílem smrků.

Protože máme trochu zemědělské půdy, kterou pronajímáme, zajímáme se, jak se na ní hospodaří.

Protože vlastníme rozhlehlý areál kolem fary a bývalé evangelické školy, spolupodílíme se s organizací Chaloupky na budování a provozu střediska ekologické výchovy.

Protože se snažím už mnoho let vyšetřit si v pátek odpoledne čas, vedu pro děti z vesnice přírodovědný kroužek. A díky tomu s dětmi poznáváme okolní přírodu jako velký dar ale i úkol o ni pečovat. Spolu pak vysazujeme ovocná stromořadí, vymýšlíme různé stezky a zastavení, pouštíme papírové draky, běháme benefiční běhy.

Protože spousta lidí stojí o rozhovor s farářem – lidé se smutkem, snoubenci před svatbou, rodiče před křtem dětí – chodím s nimi (když to jde) na procházky do okolí vesnice.

Protože v posledních letech v našem obecním katastru probíhala pozemková úprava, chceme plánovat obnovu cest, revitalizaci potoků, vytváření mokřadů a jezírek, vysazování stromořadí a větrolamů.

Jako farář cítím, že moje odpovědnost za místo, kde žiji, nespočívá jen v dobrých vztazích mezi lidmi. Dokonce si myslím, že v krásné a stabilní krajině se mnohá napětí i životní bolesti dovedou lépe uzdravovat a hojit. V tomto smyslu je Pán Bůh sám při díle, jen stačí vyjít za své dvory a zahrady… Pastýř má přeci žít v krajině a chodit s těmi svými na „travnaté nivy a klidná místa u vod“ (Žalm 23), či se posadit a přijímat od Boha naplnění (Jan 6).

Myslím, že všechny tyto aktivity přicházejí s možnostmi, které nějak „samy“ přicházejí. Jistě neděláme dost na to, abychom celému Božímu stvoření dovedli uchránit jeho pestrost, která mu byla Bohem dána, a kterou jako lidstvo zatím ničíme. Nemyslím si, že děláme dost na to, abychom krajinu ve svém okolí dovedli připravit na velké změny klimatu. Jen si myslím, že se snažíme dělat maximum, na co naše omezené síly stačí. Věřím ale, že pokud ve svých snahách vytrváme, budou se postupně připojovat další.

Abychom sami (a naši potomci) mohli dobře žít, nejen že to bude třeba dělat, ale bude to nutné dělat. -Sledovat kde co roste a kvete, kde se splavuje půda, kde by mohly růst stromy, kde bychom mohli nechat krajinu jen tak samu pro sebe bez našich zásahů. Člověk se s Bohem v Bibli často potkává někde v zahradách. Rajská zahrada je na začátku a zahrada je i na konci příběhu světa. Žijeme uprostřed krásné zahrady a díky Bohu za to.

Ekologie pro mne znamená vědomí, že nežiji jen sám pro sebe, ale uprostřed mnohdy neviditelných vztahů s dalšími bytostmi, kterým Bůh dal život jako mně.

Ekologie pro mne znamená pozvání, výzvu i nutnost a především celoživotní školu poznání života i jeho Dárce a Tvůrce.

Ekologie pro mne znamená vědomí, že ten společný dům, ve kterém žiji, nesdílím jen s Bohem a druhými lidmi, ale i s ostatním životem a v tomto smyslu i s dalšími bratry a sestrami.



Minisérii, která reprezentuje vybrané hodnoty Českobratrské církve evangelické, připravila Komise pro lidská práva při synodní radě. V předvolebním období chce akcentovat důležitost fungujícího společenství a principy, které vnímá jako opravdu křesťanské.

Po roce stráveném v izolaci se mottem stalo #pozvání. -Pozvání do společenství, pozvání k vzájemné ohleduplnosti, pozvání k odpovědné volbě těch, kdo mají tyto hodnoty chránit v roli představitelů státu.

První díl: Pozvání k… POHOSTINNOSTI
Druhý díl: Pozvání k… SOLIDARITĚ
Třetí díl: Pozvání k… ODVAZE
Čtvrtý díl: Pozvání k… OTEVŘENOSTI

Zobrazení tiskové zprávy pro tisk