() - Jak různé profese definují modro-zelenou infrastrukturu? Jaké možnosti přináší systémový přístup a jaké výhody mohou mít naopak přístupy tzv. zdola nahoru? Chceme a můžeme modro-zelenou infrastrukturu vymáhat? Jak to udělat? Na tyto a další otázky jsme společně hledali odpovědi v rámci listopadové konference Počítáme s vodou 2022.

Co se v oboru hospodaření s dešťovou vodou v ČR událo v období posledních 3 let

"Ustálila se definice vztahu mezi hospodařením s dešťovou vodou (HDV) a modro-zelenou infrastrukturou (MZI), kdy MZI je základem HDV pro běžné deště a přináší i řadu dalších benefitů," popsal David Stránský z ČVUT. Definován byl i vztah mezi modrou, šedou a zelenou infrastrukturou s příslušnými překryvy. Důležitým dokumentem, který vypracovala Asociace pro vodu ČR pro Ministerstvo životního prostředí, je Studie hospodaření se srážkovými vodami v urbanizovaných územích, v níž byly identifikovány deficity a definovány nutné změny.

Dobrou zprávou je, že některé změny se již provádějí, a to zejména koncepční řešení na základě Analýzy dokumentů pro koncepční hospodaření se srážkovou vodou v obcích, která klade důrazem na multioborovou spolupráci.

Pro aplikace v Praze byly vytvořeny Standardy hospodaření se srážkovými vodami na území hl. m. Prahy a Městský standard pro plánování, výsadbu a péči o uliční stromořadí. Právě probíhá projekt TAČR, jehož cílem je vyvinout softwarový nástroj podporující návrh systémů HDV v obcích a kontrolu tohoto návrhu veřejnou správou. Je evidentní, že společenská poptávka po MZI se zvyšuje, ale vše ještě není vyřešeno.

Zelená infrastruktura a jak ji podpořit v rámci územního plánování

První blok přednášek zabývající se Systémovým přístupem zahájil Karel Wirth z Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) ČR příspěvkem Zelená infrastruktura a jak ji podpořit v rámci územního plánování. Nejprve se podíval na historii a různé definice pojmů zelená a modrozelená infrastruktura.

Historie pojmu zelená infrastruktura sahá do USA 90. let a postupně pronikl do i evropských institucí. Pracovní definici zelené infrastruktury (ZI) vydala Evropská komise ve Sdělení COM (2013) 249 final Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy. Je zde kladen důraz na zelenou i modrou složku a provázání s konceptem ekosystémových služeb.

Další pohled na definice ZI – MZI ve světě ukazuje, že většinou jsou díky širokému překryvu používány jako synonyma. V novém stavebním zákoně (ještě není účinný) je rovněž uvedena definice zelené infrastruktury, obdobná jako definice Evropské komise, která se promítá do řady ustanovení – do územního, příp. regulačního plánu a cílů územního plánování.

Karel Wirth představil rovněž výzkumný projekt TAČR Vymezování zelené infrastruktury v územně plánovací dokumentaci, zejména v územním plánu, jako nástroj posilování ekosystémových služeb v území, který zadalo MMR. Projekt zdůrazňuje, že prvky zelení infrastruktury musí být multifunkční s poskytováním širokého spektra ekosystémových služeb a s funkční (nikoliv nezbytně prostorovou) konektivitou. Výstupem projektu je metodika včetně dvou případových studií (Šardice a Písek) s ukázkami možné regulace ploch, které jsou součástí zelené infrastruktury. Regulaci lze provádět i pomocí odlišné hodnoty koeficientu Biotope area factor pro různé druhy ploch a jejich kategorie. Na závěr Wirth ukázal hierarchii a závaznost nástrojů ZI: územní plán – regulační plán - územní studie.

Strategické plánování a realizace modro-zelené infrastruktury

Harald Sommer byl naším průvodcem při červnové exkurzi v Berlíně. Tam jsme ho požádali, aby na konferenci hovořil o Strategickém plánování a realizaci modro-zelené infrastruktury, s nímž jako dlouholetý projektant v berlínské konzultační společnosti Sieker má velké zkušenosti. Nejprve představil základní stavební kameny MZI (zelené střechy, nádrže, propustné povrchy, vsakovací rýhy atd.) plnící různé funkce (retence, čištění, však, výpar, odvádění, užívání), z nichž se skládá koncept MZI. Kombinaci těchto stavebních kamenů pak ukázal na řadě příkladů.

Jednou z nejstarších realizací vytvořenou již před 25 lety v Rummelsburgu, kterou jsme měli možnost vidět také při exkurzi, je systém skládající se ze zelených střech domů, retence odváděné dešťové vody v 60 cm substrátu na střešní zahradě garáží a odvádění nadbytečné vody trubkami ve stěnách k případnému vsaku v průlezích, aniž je nutné napojení na kanalizaci.

Další příklady zahrnovaly průlehy s rýhou osázené keři či stromy, dešťové zahrady napájené vodou z ulic či zelené fasády. Pak Harald Sommer vzpomenul nejdůležitější velké projekty týkající se HDV a MZI, které probíhají či probíhaly v Německu. Projekt Blue Green Streets (či přesněji blue - green - cool) má za cíl zlepšit kvalitu prostředí ve městě, podpořit vitalitu stromů, přispět k adaptaci na změnu klimatu a zvýšit biodiverzitu. Vzešla z něj doporučení, jak integrovat zeleň do uličních profilů, hydraulická optimalizace stromových rýh o retenci i nástroje pro plánování. Jeden z nich je založen na GIS a umožňuje kombinovat informace o místech záplav, tepelných ostrovů, zelených koridorů, možnostech vsaku, nutnosti renovace ulic či stok atd. a rozhodnout, kde je nejsmysluplnější realizovat MZI.

Projekt RISA z Hamburku se věnoval zahrnutí všech relevantních institucí a plánovacích úrovní při tvorbě plánu hospodaření se srážkovými vodami ve městě za účelem řešení záplav, mikroklimatu, kvality vod, biodiverzity atd.

Projekt Kuras se opatřeními HDV zabýval na třech úrovních: budov – městských čtvrtí – povodí, kvantifikoval různé přínosy opatření a dal podklad pro návrh smysluplných opatření k dosažení cílů důležitých pro danou lokalitu. Na závěr Harald Sommer shrnul cíle MZI, kterými jsou zejména minimalizovat odtok, dosáhnout přirozené vodní bilance a zlepšit mikroklima při dodržení regulačních podmínek místních či státních předpisů. Zdůraznil, že plánování MZI je nutno provádět multidisciplinárně spolu s architekty, stavebními technology, zahradníky a dopravními inženýry.

Právní vymahatelnost modro-zelené infrastruktury

Kateřina Rabiňáková, právnička z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, se zabývala Právní vymahatelností modro-zelené infrastruktury. Přednášku začala hledáním základního právního rámce MZI a její definice v právních předpisech.

V nejvyšších právních předpisech, tj. v ústavě a v Listině základních práv a svobod je pouze obecně vyjádřeno odhodlání chránit přírodní bohatství a právo na příznivé životní prostředí. Ani v zákonech se konkrétně neobjevuje modrozelená infrastruktura či ochrana klimatu.

Ve stavebním zákoně lze podporu MZI odvodit pouze nepřímo z toho, že územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území… Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel.

Definice zelené infrastruktury je uvedena až v novém stavební zákoně, který ještě nevstoupil v platnost. Ani podzákonné předpisy a technické normy systémově nepodporují MZI, často spíše naopak (např. norma na umisťování sítí technické infrastruktury v podzemí brání umisťování stromořadí v ulicích).

Vymáhat MZI může stát i města - stát pomocí zákonů, města prostřednictvím kvalitního územního plánu a kvalitního zadávání projektů požadujících MZI či vlastními stavebními předpisy (avšak ty má jen Praha). Pražské stavební předpisy mají formu nařízení a obsahují požadavky na MZI (zmíněna je ochrana klimatu, HDV, výsadbové pásy pro stromořadí, zelené střechy…). Praha bude mít i Metropolitní plán (předpokládané schválení 2023), který uvádí MZI již v tezích jako základní hodnotu a umožňuje její regulaci prostřednictvím charakteru lokality.

Město Plzeň — od koncepcí k realizacím

Jaroslav Holler z Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně deklaroval, že se ve své přednášce bude věnovat zejména problémům provázejícím implementaci MZI.

Plzeň má značné zkušenosti s vytvářením koncepcí a s jejich zaváděním včetně Koncepce odtokových poměrů města Plzně. Podmínkami úspěchu realizace koncepce jsou aktivní politická podpora projektů MZI, základní projektové vedení, aktivní komunikace cílů projektu, dostatečná podrobnost a adresnost opatření, základní koordinace dokumentů i aktérů a aktivní prosazování.

Nástroji koordinovaného uplatňování MZI jsou Strategický plán města Plzně a územní plán a z nich vycházející koncepční dokumenty provázané s územními studiemi a generely či standardy. Pojistkou vymahatelnosti je směrnice, která ukládá všem investorů nutnost souladu s koncepcemi města. Komunikace projektů MZI probíhá s veřejností i dovnitř magistrátu a byla také vytvořena databáze projektů MZI.

Jaroslav Holler ukázal příklady řady projektů MZI, které jsou či v brzké budoucnosti budou v Plzni realizovány – např. zelené střechy, zatravněné parkoviště, decentralizované systémy odvodnění, zatravněné tramvajové pásy, stromy ve veřejném prostoru, revitalizace parků, vodních ploch a vodních toků a také plánované komplexní řešení MZI na Jiráskově náměstí.

Problémem je, že stát nedává dotace na komplexní řešení, ale jen na jeho zlomek (např. pouze na stromy a nikoliv na všechny úpravy s jejich výsadbou spojené).

V poslední části přednášky pak zazněla kritika legislativního prostředí (města vs. stát), které způsobuje zásadní překážku pro vznik kvalitního městského prostředí. Problémem je přílišné legislativní svázání a omezení kompetencí měst prostřednictvím standardizace obsahu územního plánu a zrušení vrstevnatých plánů či Vyhlášky MMR s požadavky na výstavbu. Důležitější jsou Městské stavební předpisy fungující jako nástroj pro vypořádání požadavků na výstavbu s cílem kvalitní výstavby v souladu s místními potřebami. Za účelem prosazování odlišného přístupu při územním plánování pro velká města než pro malé obce a prosazování možnosti vytvářet vlastní stavební předpisy se největší česká města sdružila do iniciativy CityDeal.

Decentralizované hospodaření s dešťovou vodou a jeho realizace na příkladu jihokorejského Soulu a Andongu

Na závěr bloku se podařilo navázat on-line spojení s Kyung-Ho Kwonem, ředitelem STORMWATER Co. v Soulu. Nejprve vysvětlil, jak probíhá projednávání projektů HDV, a několik takových projektů ze Soulu ukázal (propustné chodníky přivádějící vodu do dešťových zahrad, botanická zahrada využívající srážkovou vodou ze střechy k závlaze).

Blíže se věnoval městu Andong, které se po velkých záplavách rozhodlo hospodařit se srážkovou vodou na 25 % nepropustných ploch, obnovit přirozený koloběh vody a snížit její znečištění. Projekt se jmenuje Andong City Green Dam (zelená přehrada v Andongu). Nástroji HDV jsou průlehy, rýhy, propustné povrchy atd. a také 7000 výsadbových truhlíků. V systému truhlíků je akumulována dešťová voda (s přepadem do podzemních vod), aby mohla být využívána rostlinami v období sucha. Systém je řízen pomocí senzorů monitorujících výšku hladiny vody, vlhkost substrátu a teplotu, aby byla zaručena jeho správná funkce a prospívání rostlin. Podněty k funkci systému a případné nutnosti údržby mohou prostřednictvím mobilní aplikace zasílat i občané.

Recept na modro-zelenou budoucnost

Druhý blok přednášek byl zaměřen na specifické přístupy a modro-zelenou infrastrukturu v detailu.

Další zahraniční host, krajinářský architekt Kevin Barton z Robert Bray Associates Ltd. v Bristolu ve Velké Británii, nám představil svůj recept na modro-zelenou budoucnost. Nejprve konstatoval, že realizace HDV, které se k nám dostanou jako příklady, jsou jen ty povedené, avšak 95-99 % realizací jsou ty špatné, často ještě podléhající konvenčnímu uvažování i přes nová pravidla udržitelného odvodnění.

Ukázal několik příkladů špatných realizací, kdy nádrže vypadají jako krátery, koryta (i revitalizovaných) vodních toků mají prudké svahy a kvůli bezpečí obyvatel jsou oplocená, pro vsakování jsou používány podzemní plastové vsakovací boxy s vysokými nároky na energie při výrobě…

Položil otázku, proč se to děje? A sám si na ni odpověděl: pravidla nejsou v souladu v cíli. Toto tvrzení podložil příkladem narozeninového dortu: Kdyby chtěl dostat hodně dortů, ale přesně by předepsal, jak má vypadat těsto a jak se mají dělat, asi by jich mnoho nedostal.

Cíli MZI je realizovat co nejvíce MZI a co nejrychleji, maximalizovat přírodě blízká řešení dobře integrovaná do širšího návrhu městské krajiny a poskytující další benefity, která mají adekvátní účinnost. Pravidla nemusí směřovat k tomu, aby zařízení byla technicky co nejlepší, ale potřebujeme návrh demokratizovat, zapojit lidi s představivostí, stanovit jen jednoduché technické cíle, aby je všichni zvládli, a soustředit se na úspěšný návrh přinášející široké benefity.

Je důležité si uvědomit, že stejný objem vody jako velká nádrž se dá zvládnout lokálně. Pro projekty v Londýně si tak návrhy zjednodušili na zachycení prvních 85 mm deště – na střechách, propustných plochách, v dešťových zahradách atd.

Obdobné jednoduché kritérium mají v Holandsku: zachytit 73 mm deště a vypustit do 24 h – není nutné žádné modelování. Pracují seshora dolů a přemýšlejí, jak déšť zachytit, zpomalit, vyčistit, použít, snížit objem výparem a vsakem, retenovat a pomalu vypustit. Pak následovala řada architektonicky krásných a promyšlených příkladů, které doporučuji prohlédnout si v prezentaci, ať se jednalo např. o dešťové zahrady s přítokem z chodníku pod zvýšenými obrubníky, školní dvory se zviditelněním cest vody i s objekty sloužícími k výuce o vodě, zelenou střechu s velikou retencí či biotop, do něhož je odváděn dešťový odtok z okolní zástavby a který má tak čistou vodou, že v něm lze plavat.

Technická řešení MZI jako doplněk přírodě blízkých opatření

Ondřej Prax z ASIO NEW v Brně se zabýval technickými řešení MZI jako doplňkem přírodě blízkých opatření. Ty jsou často nutné z důvodu nedostatku místa ve městech.

Jedno z témat MZI ve městě jsou parkoviště, ideálně propustná a ozeleněná, nicméně jejich realizace se často potýkají s různými problémy. Voda se například nesmí odvést do vozovky, historicky jsou špatné zkušenosti s určitými typy roštů či vodoprávní úřady požadují instalovat odlučovače ropných látek.

Proto firma ASIO iniciovala výzkumný projekt zabývající se třemi důležitými tématy relevantními pro parkoviště: únosnost, HDV a úkapy. Zkoumána byla parkoviště s rošty a různými typy lože, přičemž do jednoho byl přidán biochar jakožto účinný sorbent olejových látek. Problém požadavku na vysoké hutnění pláně snižující propustnost byl vyřešen nosnými technickými prvky v horní vrstvě. Strukturovaný substrát prokázal vysokou účinnost sorpce úkapů a je velmi vhodný i pro zpomalení odtoku vody z podkladních vrstev. Obdobný projekt ve Francii ukázal, že kostky v roštech nesálají jako asfalt a nepřispívají tak ke vzniku tepelných ostrovů. Strukturovaný substrát podporuje biodiverzitu a snižuje kolmataci lože.

Cílem je, aby vzhledem k novým znalostem byly aktualizovány TP 153. Ondřej Prax ukázal i další technické prvky MZI: zpevňování svahů pomocí vegetačních pytlů, prokořenitelné buňky pro stromy ve městě, kde zdůraznil nutnost technického dozoru pro správnou realizaci, a také kovové konstrukce pro popínavé rostliny, které lze instalovat i tam, kde nemohou být stromy (pilotní instalace jsou k vidění v Praze u metra Hradčanská a na ulici Dejvická).

Jak vylepšit modro-zelenou infrastrukturu, když je klimatická z měna stále palčivější

Poslední zahraniční host, Jo Bradley z Velké Británie, přišla s podněty, jak vylepšit modro-zelenou infrastrukturu, když je klimatická změna stále palčivější. Bradley je ředitelka neziskové organizace Stormwater Shepherds a modro-zelenou infrastrukturu definuje nikoliv podle toho, jak vypadá, ale především prostřednictvím služeb, které poskytuje.

Zdůraznila, že MZI je schopná poskytovat více služeb, než jen ochranu před povodněmi, a to zejména v kontextu změny klimatu. Může vytvářet habitaty pro živočichy ohrožené nárůstem teplot a suchem (od mikroorganizmů po hmyz, který slouží jako potrava ptákům a savcům), ovšem podmínkou je, aby půda byla vlhká a zdravá.

Důležité je, aby habitaty byly propojené, protože každý plní jinou funkci (nestačí mít např. jen izolovaný strom, ale i volnou plochu kolem něj a propojení na další habitaty). Velkým zlozvykem je nasvícení MZI v noci, které živočichy ruší. MZI by mělo obsahovat i ovocné stromy, aby děti získaly vztah k ovoci, které si mohou samy utrhnout a sníst, a k přírodě obecně.

Dešťovou vodu můžeme zachytávat a šetřit tak pitnou vodu v domácnosti, ale hlavně by měla sloužit pro závlahu MZI, aby byla udržována zdravá i v létě, a také jako zdroj vody pro živočichy. V době velkého sucha některé MZI realizace a také živočichové s nimi spjatí zahynou. Proto je důležité myslet i na tato období a zajistit zásobování vodou pomocí podzemní akumulace udržující vlhkou půdu. MZI města ochlazuje a v době veder lidé hledají úkryt v parcích pod stromy. MZI čistí dešťový odtok z ulic a silnic, avšak příliš znečištěný a toxický odtok je nejprve nutno předčistit, aby živočichové obývající MZI zařízení neuhynuli. Vhodné je zachytit kontaminované sedimenty např. vírovým separátorem či pomocí odlučovačů ropných látek. Všechna tato zařízení musí být správně udržována a provozována. Na závěr Jo Bradley apelovala, abychom využívali všechny služby MZI a realizovali jí co nejvíce a ihned.

Podpora hospodaření se srážkovou vodou jako součást adaptace na změnu klimatu

Blok přednášek zakončil Václav Voleman z Ministerstva životního prostředí ČR s tématem podpory hospodaření se srážkovou vodou jako součást adaptace na změnu klimatu. V první části prezentace představil přístup MŽP k modro-zelené infrastruktuře. MŽP respektuje pojetí zelené infrastruktury podle Evropské komise, jak ho již představil Karel Wirth. MŽP chápe MZI jako podmnožinu zelené infrastruktury používanou pro Hhospodaření s dešťovou vodou (HDV) v sídlech, přičemž HDV se zabývá škálou dešťů od běžných po extrémní a kromě MZI zahrnuje i technická opatření.

K problematice HDV a MZI MŽP přistupuje systémově v návaznosti na strategické dokumenty, kterými jsou zejména Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (akt. 2021) a Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (akt. 2021), kde je výrazně posílen požadavek resilience lidských sídel včetně jejich veřejné a zelené infrastruktury s důrazem na ochranu lidského zdraví a nástrojem je zavádění decentralizovaného systému hospodaření se srážkovými vodami.

Dále ve Státní politice životního prostředí ČR 2030 s výhledem do 2050 se uvádí, že v sídlech je zaveden systém hospodaření s vodou, vč. vody srážkové a že kvalita zelené infrastruktury přispívající ke zlepšení mikroklimatu v sídlech se zvyšuje. Podpora hospodaření se srážkovými vodami se vyžaduje i v Koncepci ochrany před následky sucha pro území České republiky a ve Strategickém rámci Česko 2030. MŽP financovalo Studii hospodaření se srážkovými vodami v urbanizovaných územích (2019), z níž vyšlo 49 návrhů změn, které jsou již postupně realizovány.

V druhé části prezentace seznámil Václac Voleman účastníky konference s dotační podporou v Operačním programu Životní prostředí 2021–2027, zejména s opatřením 1.3.4 Srážkové vody, podporujícím realizace opatření ke zpomalení odtoku, vsak, retenci, akumulaci srážkové vody, realizaci zelených střech či opatření na využití šedé vody. MZI se dále týká Opatření 1.3.1 Vodní a vegetační prvky, eliminace odvodnění a Opatření 1.3.3 Protipovodňová opatření, kde je podporován generel MZI. Pro domácnosti stále pokračuje program „Dešťovka“. Na závěr zrekapituloval dotační úspěchy.

Definice a vymahatelnost modro-zelené infrastruktury pro různé profese

Všichni přednášející se pak sešli v panelové diskusi Definice a vymahatelnost modro-zelené infrastruktury pro různé profese, kterou moderoval David Hora.

Nejdůležitější výstupy z diskuse lze shrnout v těchto bodech:

• důležitá je funkčnost MZI nebo ZI, ne název; žádná ZI nemůže existovat bez vody;
• MZI vytváří pravidla pro stavebnictví v urbanizovaném prostoru, které musí respektovat funkci MZI;
• důležitými funkcemi MZI jsou i doplňování zásob podzemní vody a dotace vodních toků v období sucha, a také klimatická funkce a ochlazování měst;
• krajinářští architekti hrají významnou roli při návrhu MZI, ale důležitá je především spolupráce různých disciplín a různých oddělení v samosprávě, což je dlouhý proces, který někdo musí organizovat tak, aby všichni skutečně spolupracovali a nesoutěžili;
• nástrojů pro podporu MZI je celá řada – významnou úlohu má participace veřejnosti, projednávání projektů s vlastníky pozemků, vodní audity pro firmy, územní studie s dobře definovanými požadavky na území a komunikace s investory vysvětlující, že opatření HDV mohou být levnější než klasická infrastruktura, regulační nástroje (regulace odtoku a požadavek na přirozenou vodní bilanci) a také osvěta, ukazující nejen dopady konvenčního odvodnění a zodpovědnost každého za ně, ale také řešení.

Na závěr David Stránský shrnul nejdůležitější myšlenky z konference a vyzdvihl, že se v české společnosti postupně mění hodnoty ve prospěch MZI a že ušla zase ohromný kus cesty.

Sborník, prezentace a fotografie z konference si můžete prohlédnout na stránkách konference.

Ivana Kabelková

Zobrazení zprávy pro tisk