() - Naše vláda chce vybudovat na Labi, Vltavě a Berounce velké stavby, aby zajistila trvalou splavnost těchto řek a podpořila tím rozvoj říční dopravy v ČR. Představa je taková, že tu poplují velké nákladní lodě, výletní parníky, motorové čluny i jachty v hustém provozu sem a tam z Hamburku až do Černošic, Pardubic a Týna nad Vltavou. V době dlouhodobého sucha a chronicky nízkých stavů vody mají na Labi zajistit splavnost především velké jezy a kanály, které prý na potřebných úsecích (u Děčína a u Přelouče) trvale zvednou vodní hladinu, takže velké lodě s hlubokým ponorem v pohodě projedou a nebudou drhnout svým dnem o dno řeky. Naše stále ještě tekoucí Labe se tak stane kaskádou malých přehrad s jedním jezem za druhým a líně tekoucí vodou.

Budovatelská vodní vize vlády je natolik silná, že dne 17.1.2018 schválila usnesení č. 46 s tímto názvem: „o posouzení převahy veřejných zájmů na Koncepci vodní dopravy pro období 1016 – 2023 vč. opatření "Realizace stavebních opatření odstraňujících úzká místa omezující plavební provoz" zahrnující návrh záměru "Plavební stupeň Děčín"“. Co se pod tímto šroubovaným slovním řetězcem skrývá? Je to tak složité, že se v tom skoro nikdo nevyzná.

Ministerstvo dopravy k lednu 2018 připravilo návrh plánovacího dokumentu pro rozvoj říční dopravy v ČR a nazvalo jej „Koncepce vodní dopravy pro období 2016 – 2023“ (dále jen „návrh Koncepce“). Tento dokument byl a stále je ve stavu „pouhého“ návrhu jako podklad pro jednání vlády. Vláda jej tedy dosud neschválila. Opačné zprávy z řady médií o tom, že vláda schválila Koncepci vodní dopravy, byly omylem, který vychází z nepochopení spleti byrokratických postupů.

Návrh Koncepce obsahuje jednak to, co je typické pro jakýkoli jiný podobný plánovací dokument, tedy stanovení určitých cílů, priorit, principů a postupů. Dále, na str. 26-37 a v Příloze č. 1, obsahuje výčet a popis konkrétních stavebních záměrů na vybudování rozsáhlých a nákladných vodních děl na třech zmíněných českých řekách. A to je první důležitý moment: vláda do návrhu (obecné) koncepce „zabalila“ řadu (individuálních) záměrů. Především je tam tzv. Plavební stupeň Děčín, tedy velký jez na Labi za 5 miliard korun v unikátním kaňonu evropsky významné lokality Labské údolí. Dále je tam tzv. Stupeň Přelouč II za 3 miliardy korun, což má být 3,5 km dlouhý plavební kanál vedoucí podél Labe u Přelouče, který má být prokopán přes tzv. Slavíkovy ostrovy – jeden z posledních slepých meandrů na naší největší řece, který nám Evropská komise uložila chránit jako evropsky významnou lokalitu, ale naše vláda ji v rozporu s evropským právem odmítla vyhlásit. A konečně tam najdeme několik desítek dalších více či méně impozantních záměrů. Z nich stojí za pozornost dvě obří lanovky dlouhé několik set metrů, které mají v kaňonu na Vltavě tahat velké lodě přes hráze Slapské i Orlické přehrady. Lanovka na Slapech za 2 miliardy, lanovka na Orlíku za 1 miliardu.

Před předložením vládě byl návrh Koncepce vodní dopravy posouzen z hlediska vlivů na životní prostředí v tzv. procesu SEA. Ministerstvo životního prostředí tento proces ukončilo dne 26.5.2017 vydáním stanoviska, ve kterém konstatovalo, že návrh Koncepce má významný negativní vliv na soustavu evropsky chráněných území Natura 2000 u záměru Plavební stupeň Děčín a doporučilo tento záměr z návrhu Koncepce vypustit. Šalamounsky však dodalo, že pokud vláda nebude chtít toto doporučení dodržet, a my přitom všichni víme, že nebude chtít, pak lze návrh Koncepce schválit jen při splnění dvou podmínek: (a) musí zde být „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“ a (b) musí být uložena a zajištěna tzv. kompenzačních opatření, tedy technická opatření, která mají nahradit újmu vzniklou na přírodě v důsledku vybudování plánovaných staveb.

Dne 17.1.2018 Ministerstvo dopravy předložilo návrh Koncepce vládě k projednání. Účelem tohoto projednání však nebylo schválení Koncepce, ale „jen“ předběžné posouzení oné klíčové otázky, zda tu jsou „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“ na (budoucím) schválení Koncepce, a potažmo i všech těch jednotlivých stavebních záměrů, které jsou do ní zahrnuty. A v tom je skrytý „čertík“: vláda má rozhodnout o tom, zda tu jsou naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu, což je podle § 45i odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny nutná zákonná podmínka pro to, aby určitý záměr, který může mít negativní vliv na evropsky významné lokality, mohl být schválen a realizován. A vláda ve zmíněném usnesení v bodě II. opravdu rozhodla, že „ve vztahu k ochraně významně negativně ovlivněných lokalit soustavy Natura 2000 existují naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu na schválení Koncepce vodní dopravy pro období 1016 – 2023 vč. opatření "Realizace stavebních opatření odstraňujících úzká místa omezující plavební provoz" zahrnující návrh záměru "Plavební stupeň Děčín"“.

V současné době je však uvedená Koncepce stále v podobě návrhu, přičemž v dohledné době má být předložena vládě ke schválení, a to „v případě, že bude vláda … informována o kladném výsledku prověřování kompenzačních opatření pro významně negativně ovlivněné lokality soustavy Natura 2000“ (viz bod III. usnesení). Tato kompenzační opatření zatím prověřuje příslušný orgán ochrany přírody, kterým je Správa Národního parku České Švýcarsko. Jinými slovy, zjišťuje, zda a jak lze újmu na evropsky významných lokalitách nahradit, či nikoli.

Na samotném návrhu Koncepce vodní dopravy by nebylo nic špatného, kdyby to nemělo dva háčky. První háček spočívá v tom, že žádný zákon v ČR „Koncepci vodní dopravy“ ani jiný podobný plánovací dokument nepředvídá, a tudíž pro vládu ani pro žádný jiný orgán nezakládá pravomoc k jejímu schválení. Druhý (velký) háček pak spočívá v tom, že vláda v bodě II uvedeného usnesení rozhodla o tom, že „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“ existují na schválení jak Koncepce, ale tak jednotlivých stavebních záměrů, které jsou v ní zahrnuty. A právě v tom vláda zřejmě porušila zákon. Příslušný zákon o ochraně přírody a krajiny, který v § 45i tuto problematiku upravuje, výslovně rozlišuje (obecné) koncepce na straně jedné a (konkrétní) záměry na straně druhé. Přičemž posouzení otázky, zda na schválení určité koncepce nebo záměru jsou „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“, svěřuje do pravomoci a působnosti toho orgánu, který je podle zákona příslušný ke schválení dané koncepce nebo záměru. Jenže: orgánem příslušným podle zákona ke schválení jednotlivých stavebních záměrů není vláda, ale stavební úřad. Ten je totiž tím správním orgánem, který je podle stavebního zákona příslušný v územním řízení rozhodnout o umístění záměru, a to nejen záměru Plavební stupeň Děčín, ale i každého jiného stavebního záměru předvídaného v návrhu Koncepce. Dále jím popřípadě může být i příslušný orgán ochrany přírody, který bude podle zákona o ochraně přírody a krajiny ve správním řízení rozhodovat o povolení výjimky ze zákonných zákazů vztahujících se na dotčené chráněné území nebo biotop.

Nabízí se otázka, jaký má uvedené usnesení vlády skutečný účel, když zákonný účel chybí. A nabízí se toto vysvětlení: Vláda je podle Ústavy vrcholným orgánem výkonné moci. To znamená, že je v zásadě nadřízená vůči všem orgánům státní správy (správním úřadům) a vůči orgánům obcí a krajů, pokud vykonávají státní správu. V souladu s tím jsou usnesení vlády závazná pro ministerstva a také pro krajské a obecní úřady jakožto stavební úřady a orgány ochrany přírody při rozhodování ve správních řízeních. Jedná se především o územní řízení o umístění stavby podle stavebního zákona a o správní řízení o povolení výjimek ze zákonných zákazů vztahujících se na chráněná území a biotopy podle zákona o ochraně přírody a krajiny.

Pokud tedy vláda v bodě II usnesení č. 46 (závazně) prohlásila, že na schválení Koncepce vodní dopravy, a tedy i jednotlivých stavebních záměrů, které jsou v ní popsány, existují „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“, má dva důležité právní důsledky. Za prvé, vláda si tím nezákonně přisvojila pravomoc posoudit pro jednotlivé stavební záměry splnění zákonné podmínky, která podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny přísluší stavebním úřadům a orgánům ochrany přírody. Za druhé, toto posouzení ze strany vlády bude závazné pro příslušné stavební úřady a orgány ochrany přírody při rozhodování v územním řízení a ve správním řízení o povolení případných výjimek ze zákonných zákazů v chráněných územních a biotopech. Díky tomu bude významným způsobem omezena pravomoc stavebních úřadů a orgánů ochrany přírody nestranně, odborně a na základě dokazování a vyjádření účastníků řízení (včetně dotčené veřejnosti) zjistit a zvážit, zda u konkrétního stavebního záměru skutečně existují „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“, či nikoli. Případné dokazování a posuzování této podmínky ze strany stavebního úřadu či orgánu ochrany přírody totiž nebude moci dospět k jinému závěru než k tomu, který vláda ve svém usnesení prohlásila, totiž že naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu „existují“. Opačný závěr by znamenal rozpor s usnesením vlády, a tím i s příslušnými ustanoveními zákona o obcích a zákona o krajích, podle kterých jsou orgány obcí a krajů při výkonu státní správy povinny řídit se usneseními vlády.

Vláda samozřejmě může na základě své obecné pravomoci vyplývající z Ústavy vydávat plánovací dokumenty, a to i pro oblast vodní dopravy, a může v nich i rozebírat jednotlivé stavební záměry. A jak bylo výše vysvětleno, vláda má v rámci toho i pravomoc vydávat usnesení, která jsou (interně) závazná pro podřízená ministerstva a obecní a krajské úřady při výkonu státní správy. Ale vláda při výkonu této obecné pravomoci nemůže – bez zvláštního zákonného zmocnění - zasahovat do posuzování a rozhodování konkrétních případů (záměrů), které jsou nebo mohou být předmětem správního řízení vedeného na základě zákona příslušnými správními orgány, tedy zejména stavebními úřady nebo orgány ochrany přírody. K tomu jsou totiž podle zákona příslušné právě a jen tyto správní orgány, a to právě a jen v rámci příslušných správních řízení. Jinak řečeno, vláda nemůže formou usnesení přikazovat příslušným správním orgánům, jak mají ve správních řízeních posuzovat konkrétní právní otázky v konkrétních věcech.

Na celém příběhu je zarážející řada otázek. Proč vláda v tak důležité oblasti společenských vztahů, jakou je doprava, experimentuje s jakousi Koncepcí vodní dopravy, kterou žádný zákon nezná? Proč se pokusila o nepovedený trik, když do návrhu této Koncepce zabalila spoustu individuálních záměrů a pak celý ten balík usnesením prohlásila za převažující veřejný zájem, když jí k tomu chybí v zákoně pravomoc?

Pomineme-li závažná rizika vyplývající z globální změny klimatu a dlouhodobého hydrologického sucha na našem území, na celé věci je pak nejsmutnější to, že naše vláda v této „střelbě od boku“ nemá mezinárodněprávně zaručeno to nejdůležitější, totiž že Německo zajistí splavnost Labe na svém území až do Hamburku. SRN je totiž k podobným stavebním záměrům na Labi z řady závažných objektivních důvodů skeptická. Díky tomu jsou ale všechny plány naší vlády na vybudování velkolepých staveb na Labi, Vltavě i Berounce jen nezodpovědným hazardem s naší přírodou a obrovskými částkami peněz, které mohou odplynout – jak to říci slušně - do moře.

Ze všech uvedených důvodů by bylo dobré, kdyby usnesení vlády ze dne 17.1.2018 č. 46 ve spojitosti s návrhem Koncepce vodní dopravy posoudily z hlediska zákonnosti nezávislé a nestranné správní soudy. A je pravděpodobné, že dotčení vlastníci, popřípadě i ekologické spolky, tuto otázku dříve či později správním soudům předloží k rozhodnutí.

Petr Svoboda

Zobrazení zprávy pro tisk